Maija Pokela – od skupiny Kardemimmit k sólové dráze

V kapele Kardemimmit se role jednotlivých hráček přirozeně střídají, často podle toho, kdo skladbu složil. Autorka písně obvykle hraje na velké, 38strunné kantele, zatímco ostatní kombinují menší nástroje a zpěv. Maija Pokela zdůrazňuje, že po letech společného hraní vznikl zcela specifický „kardemimmitovský“ zvuk, založený výhradně na kantele a hlasech, který považuje za unikátní a velmi bohatý hudební svět, formovaný dlouhodobou společnou zkušeností.

Při srovnání s dalším projektem Enkel mluví o odlišné energii a roli nástroje. Zatímco Kardemimmit vnímá jako spíše klidnější a jemnější svět, v Enkel hraje rytmus a tah na energii zásadní roli, hudba čerpá z folkloru a Maija zde vystupuje spíš v doprovodné roli, kdy na malé kantele hraje „kytarové“ party. Zdůrazňuje také větší tempo, groove a radost z rychlých písní, které by se do repertoáru Kardemimmit nehodily, přestože hodnotově – například v důrazu na feminismus – mají oba projekty mnoho společného.

Své sólové album Maija pojala jako vrstevnaté dílo, kde kombinuje různé typy kantele, vokální harmonie i hostující nástroje, aby mohla plně vyjádřit své hudební potřeby, i když ví, že živé provedení bude jiné než studiová podoba. Název Lohdun sanoja, tedy Slova útěchy, se postupně stal ústředním konceptem celé nahrávky: hudba má být uklidňující, jemná a bezpečným prostorem pro posluchače v nejisté a drsné době. Maija věří v sílu hudby jako prostředku práce s emocemi – jak pro sebe, tak pro publikum – a silná odezva posluchačů ji utvrdila v tom, že chce v sólové tvorbě pokračovat a dál ji rozvíjet.