Listolet (recenze CD)

Listolet (recenze CD)
21. prosince 2012 Folk, Recenze, Alternativní hudba Autor: Milan Tesař

Přinášíme vám recenzi prvního CD brněnské skupiny Listolet. Zajímavé je mimo jiné tím, že vzniklo v době, kdy kapela (ještě) neexistovala. Písně ležely čtyři roky v šuplíku, než se dočkaly finálních zvukových úprav a zveřejnění.

Příběh tohoto alba a jeho interpretů je minimálně tak zajímavý jako hudba samotná. Tomáš Háček a Kuba Navrátil byli původně členy zlínské kapely Krutý omyl. Po jejím rozpadu natočili v roce 2008 deset svých písní jako čistě studiový projekt, památku na doby minulé. Listolet, původně název tohoto alba, se však postupně stal jménem jejich nově fungující (už brněnské) skupiny. Pod tímto názvem se pánové s několika hosty k natočenému materiálu vrátili v červnu 2012. Vzniklo album a současně – v trochu jiném složení – i kapela, která písně Listoletu hraje naživo. A že v roce 2012 vychází čtyři roky starý materiál vydávaný za novinku? To přece nevadí. Jednak písně až letos doznaly finálních zvukových úprav, jednak například u jazzu je naprosto obvyklé, že nahrávka leží několik let v šuplíku, než se dostane na světlo světa (takový pianista Keith Jarrett je na to expert). Listolet sice jazz nehraje, ale to v tuto chvíli není podstatné.

Základním prvkem hudby Listoletu a všeho kolem je hra. Pánové si hrají se zvuky (Krajina) i se slovy (V restauraci u Sama, Promilou), hravý a přitom vkusný je i podzimně laděný obal s milými kresbičkami. Hravé jsou i aranže – vedle kytary, kláves a ve většině písní také baskytary (hostující Michal Procházka) se v jednotlivých skladbách objevují akordeon, saxofon, flétna, mandolína a další nástroje. Nahrávalo se (možná z časových důvodů) bez „živých“ bicích. Elektronický rytmus je v bookletu označen poetickým pojmenováním „kouzelná skříňka“. Že na albu neslyšíme skutečné bubny, nakonec nevadí. Jednak tvorba Listoletu stojí více na textu a celkové atmosféře než na rytmu, jednak některé písně (především Zpomalený déšť) svým zvukem přímo koketují s elektronickou hudbou.

Pestré aranže a hudební hravost nejsou na albu Listoletu jen pozitivem. Bohužel mohou také za to, že každá píseň je individualita, která se brání jakémukoli propojení do celku. CD se tak více než jako profilové album jedné nové kapely opravdu jeví jako konzerva, jejímž cílem bylo zachránit desítku písní před zapomněním. Některé skladby přitom výrazně vyčnívají. Patří mezi ně hitová Leť holka leť, postavená na silné melodii a souzvuku kytary, příčné flétny a fender piana. Dále Spící listí, moje nejoblíbenější z desky, s akordeonovoou mezihrou a s poetickým textem na motivy básně Zuzany Novákové. Do třetice Podél kolejí s výrazným klavírním motivem a s ještě výraznější asonancí obejít/odejít/kolejí. A konečně V restauraci U Sama, částečně nonsens, částečně úlet a až na druhý poslech zajímavý pokus se dvěma hudebními doprovody na jeden text. Z ostatních skladeb mi v hlavně zůstávají jen jednotlivé detaily jako například saxofon v závěrečném Tančícím listí. Naprosto zbytečná je píseň Dobrý být – muzikanti se při ní zřejmě dobře bavili, avšak zábava se v přemíře zvuků a výkřiků na nahrávku nepřenesla. Podobně mimo je zbytečně dlouhý rozjezd úvodní písně Krajina, která (s výjimkou už zmíněného nápadu s neotřelými doprovodnými zvuky) také nepatří k vrcholům alba.

CD Listolet natáčela neexistující skupina. Mezitím však Listolet skutečně vznikl a teď je na něm, aby nám ukázal, zda je životaschopný a zda dokáže přijít se svým skutečně autentickým albem. Studiový projekt, který vyšel čtyři roky po svém vzniku, je zajímavým příslibem. A přinesl minimálně tři až čtyři písně, které si zakonzervování skutečně zasloužily.

Vydavatel: Indies Scope
Rok vydání: 2012
Žánr: alternativní folk
Celkový čas: 44:31