FT Prim: Střípky příběhů (recenze CD)

Písně skupiny FT Prim znějí na Proglasu a stejně tak si je dokážu představit – a jde opravdu jen o představu, neboť neznám podrobně playlisty dotyčných médií – v Country Rádiu, ve vysílání internetového Rádia Folk a dokonce i v pořadech Šlágr TV. Přitom styčnými prvky s posledně zmíněnou televizí se nechlubím rád. Jenže hudba FT Primu je přesně taková: žánrově něco mezi folkem, trampskou písní a country v nejširším slova smyslu a nemá daleko ani k melodickému popu. Kapelník Aleš Bojanovský staví své písně podle jasných pravidel, jeho melodie jsou předvídatelné, sbory nepřekvapivé, ale solidně vystavěné. Za to, že například Sonáty citu ještě považujeme za folk a ne za ten nejstřednější proud, mohou aranže – zvonivé akustické kytary a citlivě hrané perkuse.

Jenže zatímco hudba FT Primu je takřka univerzální (milovníci alternativnějších žánrů prominou, že je protentokrát odsouvám stranou), některé texty se utápějí v klišé trampského žánru. „Stojím na kolejích, kde už vlak dávnou nejezdí, jen pražce tu dejchají dálkou jako dřív,“ začíná píseň Možná, a téměř tak vybízí k parodiím. Jenže dělat si legraci z porce romantiky, kterou Aleš už čtvrt století do svých písní vkládá, by bylo nefér. U FT Primu nejde o pózu nebo kalkul, ale o skutečný styl života. Kapela vzešla z trampského prostředí a probdělé noci i dohořívající svíčky, o kterých se zpívá v Sonátách citu, k ní patří naprosto přirozeně.

Další body k dobru dostává FT Prim za instrumentální zručnost. Ty roky, co spolu pánové (a dáma) hrají, se samozřejmě musely někde projevit. Přitom nejzkušenější člen sestavy, bubeník Pavel Plch, nijak nevyčnívá. Rytmus sice hraje v písních FT Primu důležitou roli, ale v první řadě na sebe strhávají pozornost kytary a v některých momentech příjemně překvapí také basa Jiřího Jeteliny (Možná). Trochu problematické jsou klávesy, které místy příliš evokují pop 80. let a s nimiž bych raději šetřil. Celkově mám pocit, že v písních FT Primu si posluchač užije takovou porci vokální harmonie, že už není třeba tolika zvukových ploch.

A propos vokály… To je třetí důležitý moment – a možná i nejdůležitější –, díky němuž má smysl FT Prim poslouchat. Vzpomínám si na svůj první zážitek s touto kapelou, na „kameloťácký“ festival Rapotice v roce 1993. Více než hlavní hvězda se mi tenkrát líbil ještě nepříliš známý FT Prim. A zaujal mě nejen výraznými melodiemi, ale možná ještě víc špičkově zaranžovanými vokály.

Když už padla zmínka o Kamelotu (a Roman Horký FT Primu kdysi pomáhal s první deskou), musím zmínit, že vliv této kapely (nebo vůbec čehosi, co bychom mohli nazvat brněnskou tradicí moderní trampské písně) je slyšet nejen v raných, ale i v novějších písních FT Primu. Není to samozřejmě tak, že by FT Prim Kamelot kopíroval nebo vědomě napodoboval, to opravdu po 25 letech existence nemá zapotřebí. Když se však v nové písni Cestou od vinic objeví melodický motiv, který jako by chtěl vyústit do refrénu z Horkého písně Pálava: „A tak vítám léto“, trochu mi zatrne. V Cestou od vinic se totiž o Pálavě také zpívá. Jako by způsob, jakým se v Brně zpívá o vinicích a jihu Moravy, visel někde ve vzduchu a autoři jej jen chytali a roubovali na své další nápady. Stačí si však poslechnout dvě další písně, Oslavku (ta mi vzdááááááleně připomíná cosi od Žalmana) a Opuštěnou (valčíček s pěknou kytarou), a je nám jasné, že to s inspirací Kamelotem až tak horké nebude.

Střípky příběhů obsahují největší hity z 25leté historie skupiny i několik úplných novinek. Je zajímavé, že když vedle sebe postavíme skvěle zhudebněného Jana Skácela z prvního alba (Rosa coeli) a zmíněnou novinku Cestou od vinic, vnímáme žánrový posun (řekněme od folku k popu – se všemi rezervami, s nimiž je nutné slovo pop vyslovovat). Na druhou stranu mezi novinkami najdeme ortodoxní trampárnu (námětem i zpracováním) Bílej, zatímco některé starší písně se blíží střednímu proudu. Kapela tedy za čtvrt století existence neprošla žádnými radikálními změnami, nepočítáme-li pokusy o větší změnu sestavy kolem roku 2000. Že se FT Prim nakonec vrátil ke svému nejosvědčenějšímu obsazení, znamená, že více než o experimenty a novátorství jde Aleši Bojanovskému a jeho přátelům o kontinuitu, o pokračování v tom, co se osvědčilo.

Jak tedy tvorbu FT Primu hodnotit a především jak ji vnímat? Vrátím-li se k úvodnímu přiřazování k médiím, mohu doplnit, že alternativní Rádio 1 písně Aleše Bojanovského vysílat nebude. A to je samozřejmě dobře, protože každá stanice má mít své mantinely. I Proglas má mantinely a popové kýče se snažíme do vysílání nepouštět. FT Prim se v řadě svých písní pohybuje na samé hraně líbivosti. Tři zmíněné aspekty – styl života a důvěryhodnost, instrumentální zručnost a skvělé vokály – jsou důvodem, proč se kapele naštěstí ve většině případů daří do nebezpečné propasti nepropadnout. Každému, kdo má rád romantiku, trampská témata, jižní Moravu a výrazné, gradující a jasně zakončené melodie, FT Prim rozhodně doporučuji. Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte.

Vydavatel: Aleš Bojanovský
Rok vydání: 2013
Žánr: folk/trampské
Celkový čas: 61:28

www.ftprim.cz