Dvojalbum mapuje éru Šafránu
Nakladatelství Galén vydalo dvojalbum s názvem Šafrán – Nahrávky 1968–76, které obsahuje studiové a koncertní nahrávky klíčových členů písničkářského sdružení Šafrán: Jaroslava Hutky, Vladimíra Merty, Vlastimila Třešňáka, Petra Lutky a Dagmar Voňkové. Součástí vydání je rozsáhlý booklet se všemi texty písní, dobovou dokumentací a úvodním zasvěceným textem publicisty Jiřího Černého. Kolekci si představíme v pondělí 2. ledna od 7.45 v rubrice Třikrát z Proglasu.
Dvojalbum v digipackovém obalu s obsáhlým bookletem obsahuje souborné vydání všech dochovaných studiových nahrávek pěti písničkářů ze sdružení Šafrán – Jaroslava Hutky, Petra Lutky, Vladimíra Merty, Vlastimila Třešňáka a Dagmar Voňkové. Na prvním disku najdete několik raných nahrávek Jaroslava Hutky a další písně natočené na singly. Druhé CD nabízí slavné a jediné album Šafránu, které by nevzniklo bez úsilí producenta Hynka Žalčíka a manažera Šafránu Jiřího Pallase. Celý náklad alba byl z příkazu státní moci v roce 1977 odvezen do šrotu, jediný exemplář stačil vynést ze skladu Supraphonu Jiří Pallas. Album bylo sice vydáno znovu na začátku roku 1990, ale bohužel jen v obyčejném, anonymním obalu. Plnohodnotného vydání s náležitou dokumentací se tak nahrávka dočkala až nyní.
Šafrán bylo neoficiální sdružení písničkářů, které vzniklo v roce 1972 z iniciativy Jaroslava Hutky. Manažerem sdružení se stal Jiří Pallas a členy Šafránu se postupně staly tehdejší významné folkové osobnosti – Jaroslav Hutka, Vladimír Merta, Petr Lutka, Vlastimil Třešňák, Vladimír Veit, Jan Burian a Jiří Dědeček, Bohdan Mikolášek, Dagmar Voňková, Zuzana Homolová, Pepa Nos, skupiny Marsyas a ČDG, ale i výtvarník Jiří Slíva, hudební publicista Jiří Černý a další. Členové Šafránu vytvářeli postupně síť klubů, kde mohli vystupovat, snažili se o „legalizaci“ svého snažení i značky a v tom jim pomáhali například redaktoři časopisu Melodie, kteří uveřejňovali téměř v každém čísle nějakou zmínku o Šafránu. Jaroslav Hutka vymyslel soutěž o ptáka Noha, jejímž prostřednictvím se Šafrán snažil objevovat další písničkáře. Podařilo se vydat několik nahrávek (dvě Hutkovy LP lidových písní a několik singlů), profilové album Šafránu se však již do obchodů nedostalo. Labutí písní Šafránu byl festival Pezinok 1977. Jaroslav Hutka, Vladimír Veit, Vlastimil Třešňák a Jiří Pallas byli v souvislosti s pronásledováním signatářů Charty 77 donuceni odejít postupně do exilu a Šafrán jako takový přestal existovat. Zbylí hudebníci pokračovali ve své kariéře již každý na svou vlastní pěst.
(Podle tiskové zprávy nakladatelství Galén)