A. M. Úlet: Mezi proudy (recenze demonahrávky)

A. M. Úlet jsem dobře znal ve druhé polovině 90. let. Členem kapely byl můj tehdejší kolega z Proglasu Jakub Skřebský a skupina manželů Adamcových hrála na několika akcích pořádaných Proglasem (pouť na Hostýně, scéna na Mohelnickém dostavníku). Pak se v kapele na postu baskytaristy mihl další známý, Tomáš Kedzior z Českého rozhlasu Olomouc (nyní např. skupina Two Basses). A dál už nic… Až v roce 2005 jsem se s Honzou a Blankou Adamcovými znovu potkal na jednom festiválku. Zjistil jsem, že rozšířili řady kapely Madalen, a jen o málo později obnovili společně s baskytaristou Madalenu Honzou Dobiášem A. M. Úlet. Obnovená kapela se v roce 2006 stala jedním z vítězů soutěže křesťanských interpretů Nová tvář VOXu, a tak dostala možnost natočit v ostravském studiu Telepace své demo. To se jmenuje Mezi proudy a obsahuje pět písní.

Hudba A. M. Úletu není nijak složitá a je vlastně dána minimalistickým nástrojovým obsazením: Honzovy kytary, Blančiny housle a baskytara druhého Honzy. Plus samozřejmě vokály obou manželů. A výpomoc perkusisty Pavla Kunčara. To samozřejmě bohatě stačí a zvuk minialba rozhodně není chudý. Například v rychlejším blues Chtěl bych být… se povedlo nahrát velmi pěknou kytaru, v Řípu si zase nelze nevšimnout poctivě hrané a výrazné baskytary. Přesto mám pocit, že zde jsou ještě rezervy a že například právě Chtěl bych být… by v závěru mohlo o něco víc gradovat.

A. M. Úlet hraje folk a to je hudba, ve které víc než jinde záleží na textech. Že Honza Adamec psát zajímavé texty umí, dokázal už na dvou albech, která zbyla po starších sestavách kapely. Zde bych upozornil například na píseň Říp, ve které autor pracuje nejen s metaforami („Jsem z vlasů vypletená stuha“) nebo popisy pocitů („Uvnitř nás trhá se nit / včera bylo mi líp“), ale také mírně sebeironicky s básnickou či textařskou terminologií („Můj verš přece nemusí mít střídavý rým“). Zatímco zde musí posluchač hloubat a přemýšlet, případně si při každém poslechu domýšlet a doskládávat příběh („Radši běž, ať nevidí nás spolu / naší verzi jaksi chybí doslov“) a nechat si napovědět třeba alternativním názvem R. I. P., text písně Chtěl bych být… je jednoznačnější. I on však stojí za opakovaný poslech a za kochání se tím, jak Honza do milostné písně dokázal vplést náboženskou či církevní symboliku (od konkrétních pojmů – farář, klerika, lavice – až po abstrakta, jako je pokora).

Zatímco autorsky a především textařsky patří A. M. Úlet minimálně na amatérské scéně k tomu silně nadprůměrnému, při několika živých vystoupeních jsem skupině vytýkal nevýraznou a často i podprůměrnou interpretaci. Demo Mezi proudy patří v tomto ohledu k tomu nejlepšímu, co jsem od A. M. Úletu slyšel. Přesto nelze nevytknout moravskou výslovnost „Slunce padá do rezavýH rýn“. A nelze nezopakovat, že zvláště Blanka není nijak zvlášť výrazná zpěvačka. Na druhou stranu v dvojhlasech se Honza s Blankou hlasově velmi dobře doplňují (viz úvodní Kosmoblues).

A. M. Úlet hraje na první poslech příjemný folk. Takový v dobrém slova smyslu obyčejný, jakého se dnes už moc neslyší. A protože Honza Adamec jako autor při psaní přemýšlí a nebojí se hledat neotřelé obrazy, má smysl se k jeho písním vracet. Těším se, až A. M. Úlet natočí něco delšího a až se dočkáme studiové verze zde nezveřejněné písně Šestnáct strun.

Rok nahrání: 2007
Demonahrávka
Žánr: folk
Celkový čas: 17:42