Jelen: Vlčí srdce (recenze CD)

Když jsem na samém začátku roku 2015 psal recenzi na debutové album skupiny Jelen (vyšlo 2014), mezi řádky jsem přemýšlel, jakou cestou se tato originální kapela vydá. Originální svým zakotvením mezi folkem, country, rockem a popem – zajímavým kompromisem mezi komerční hitovostí a přiznáním ke kořenům. Od natočení a vydání prvního alba se v kapele udály obrovské změny. Původní trio, které tvořili zpěvák a kytarista Jindra Polák, houslista a pianista Martin Kasal a basista a bubeník Ondřej Málek, se rozrostlo na sedm členů. Naopak výrazně ubylo hostů – s výjimkou varhaníka Karla Mareše (ve dvou písních) na novém CD hostují pouze zpěvačky (Kateřina Marie Tichá a Vu Thao Chi).

Mrzí mě, že v jinak obsáhlém bookletu nelze najít nástrojové obsazení (ani přiřazení nástrojů k jednotlivým hráčům, ani rozpis k jednotlivým písním). Důraz na barevné aranže v sedmičlenném složení – pod taktovkou producenta Martina Ledviny – patří totiž k nejsilnějším devízám kapely i alba. Zvuk je v dobrém slova smyslu mohutný, sbory působivé, opět na pomezí popu a „dřevnějších“ stylů. Že jsou si vědomi toho, že méně může být více, však pánové dokazují hned v úvodní miniatuře Sám sebou, zazpívané prakticky a cappella. Pro kontrast ihned poté následuje první singl Vlčí srdce, ukázka toho, že i de facto akustická hudba může znít hutně a energicky.

Své nástrojové bohatství kapela dostatečně rozvine ve volnější skladbě Nebe je dál, než se zdá. Při délce necelých šest minut bych ale možná čekal ještě bohatší harmonickou složku a větší odvahu v rozvíjení jinak sympatické písně. Následující Pohanská se zvonivou kytarou a rockovými rify připomíná začátky skupiny České srdce v 90. letech, prohnané rytmickými strukturami z komerčního popu z téže doby. Pokud jde o dynamiku a zdravé vyvážení popových a folkových vlivů, oceňuji baladu To světlo jsi ty, která trochu nepřípadně následuje hned po další silné baladě, singlové Klidná jako voda. To je píseň na první poslech možná všední, ale právě z ní je zřejmá skutečná síla Jelenů – slušné frázování (velký pokrok od minulého alba!) a umění napsat hit, který si zájemce zazpívá u táboráku a který zároveň obstojí i v proudovém vysílání. Texty možná nejsou u skupiny Jelen tak důležité jako u písničkářské varianty folku, ale u písně Klidná jako voda oceňuji videoklip, který napoví jiné „čtení“ textu než pouhý poslech písně.

Silnou stránkou alba je také jeho pestrost – vedle konvenčních balad, jako je závěrečná Vánoční, obsahuje trumpet-country Tunel, retro hříčku Ikaros (opět doklad toho, že úsporný, ale originální doprovod může fungovat) nebo lidově zpěvný duet Slunovrat.

Výhrady mám ke gramatickým rýmům, zvlášť ve spojení s obecnou češtinou (potácim/neztrácim), a přece jen i k občasným prohřeškům, pokud jde o frázování („Laskóóó, mam tě rád“). Jinak však pro mne Jelen představuje ten druh popu, který má potenciál oslovit velké množství posluchačů (což se potvrzuje) a přitom odkazuje k jiným kořenům než většina pomíjivých hvězdiček. Navíc z hlasu Jindry Poláka cítím, že jej hudba skutečně baví a že písním, které píše, věří. Když zpívá „Sešli jsme z kopců do plání, stvoření lesa do měst vyhnaní, v duších vítr a listí spadaný“, věřím mu to nakonec taky.

Vydavatel: Universal/SinglTon
Rok vydání: 2016
Žánr: folkrock
Celkový čas: 44:28

www.jelenmusic.cz