Jelen: Světlo ve tmě (recenze CD)

Jelen: Světlo ve tmě (recenze CD)
24. ledna 2015 Folk, Recenze Autor: Milan Tesař

Skupina Jelen vyprodala v roce 2014 celý náklad svého prvního alba Světlo ve tmě. Proto na leden 2015 připravila jeho rozšířenou reedici. My se při té příležitosti k triu, které tvoří Jindra Polák (zpěv, kytary, banjo, dobro, harmonika), Martin Kasal (housle, piano, mandolína) a Ondřej Málek (basa, bicí, perkuse), vracíme. Album produkoval Martin Ledvina.

Skupina Jelen na sebe upozornila v roce 2013 čtyřpísňovou EP deskou Magdaléna. Na jaře 2014 následovalo první plnohodnotné album Světlo ve tmě a na začátku roku 2015 – protože původní náklad je už vyprodaný – vychází jeho reedice, doplněná radio editem hitu Magaléna a především novým duetem s Janou Kirschner Co bylo dál?, ústřední písní televizního seriálu Všechny moje lásky.

Skupina o sobě na své facebookové stránce píše: „Jelen hraje roots music – vlastní tvorbu vycházející z kořenů populární hudby, jako je country, folk, bluegrass a blues. Svým osobitým a přitom přímočarým přístupem své původní písně nepřeplácává, ale naopak se drží kouzla hudební syrovosti a přirozenosti.“ Popis je to docela trefný a rozhodně přesnější, než hovořit jednoduše o folku či folkrocku nebo o akustické hudbě (to vše se v souvislosti se skupinou také objevuje). Jelen totiž i v rámci jedné písně dokáže předvést úctyhodný žánrový rozptyl. Stačí si poslechnout eponymní píseň Jelen, ve které se folkové sloky střídají se syrovým refrénem. Ať už však Jelen v čele se zpěvákem Jindrou Polákem připomíná současné mladé písničkáře (přirovnání pochopitelně pokulhává, ale napadá mě Tomáš Klus), nebo rockovější kapely (opět s přivřenými očima přirovnám – k Divokýmu Billovi), zachovává si na celém albu kompaktní zvuk s výraznou rolí banja a/nebo dobra a dalších akustických nástrojů.

Přirovnání k Tomáši Klusovi a Divokýmu Billovi jsem nevybral náhodou. Nejde totiž jen o zvuk, ale také o zasazení kapely do kontextu české scény. Přestože má kapela leccos společného s folkem, nevzešla z portovního proudu akustické hudby a ani nemá nic moc společného s moderně folkovými skupinami typu Kieslowski nebo Bratrů Orffů. Využívá totiž akustické nástroje pro interpretaci hudby v podstatě popové. I proto je naprosto pochopitelné, že jedním z bonusů na novém vydání alba je „radio edit“ písně, která se dostala do rotací komerčních rádií. I proto není nic zvláštního, že se nová skladba stala ústřední melodií seriálu na komerční televizi. To, že se kapela současně dostala do finále mladých folkových kapel na festivalu Okolo Třeboně, pak svědčí jednak o čím dál větší propustnosti mezi žánry a hudebními světy, jednak o otevřenosti třeboňského festivalu.

S popem nebo komerčním rockem má Jelen společný i způsob interpretace. Jindra Polák užívá silového způsobu zpěvu, větší důraz klade na emoce a celkovou atmosféru než na přenos konkrétního sdělení – vůbec mu například nevadí, když ve spojení „bez nenávisti“ nebo ve zvolání „lásko“ klade délky samohlásek jinak, než čeština velí. Banjo, dobro nebo mandolína přitom nevadí, vždyť i z anglosaského světa přicházejí do komerčních hitparád zajímavé formace s kořeny v „roots music“ (Mumford & Sons).

Zajímavou kapitolou jsou témata textů. Úvodní Jelen, jehož děj krouží kolem Závisti (s velkým „Z“) a nenávisti, patří svým náznakem archetypálního příběhu k nejzajímavějším. Ostatní se většinou točí kolem vztahů, pocitů, umírání a neumírání. Spousta obecných otázek („Tak si to říkáš: Máš to cenu? Co tady dělám, proč tu jsem?) a frází („Chceme změnit svět, jenže svět pak mění nás“). Uhlazené rebelství a trochu „ušpiněné“ příběhy o Něm a o Ní. Vlastně i v tomto ohledu jde o rozumný kompromis mezi folkem, popem a rockem. Zajímavý detail: V písni James Dean je řeč o „bohu, co nás nevnímá“ a ve Smutném pocitu se zpívá: „Povídal farář, že prý do nebe vejdem, já na nebe nevěřím“ a „Na pohřeb nechoď, vždyť jsou to šaškrány“. Přitom dva ze tří členů kapely – právě kromě textaře Jindry Poláka – v bookletu děkují Bohu. Že by v rámci skupiny existovala názorová opozice? Nebo máme „rouhačské“ texty brát jen jako druh poezie bez hlubšího smyslu? Nebo si myslet, že některým členům skupiny nezáleží na tom, o čem se zpívá? I tím by Jelen možná mířil spíše do sféry komerční hudby.

Úvahy o tom, zda je, nebo není hudba Jelena „komerční“ nebo „popová“, pochopitelně nesouvisejí s její kvalitou. Minimálně po aranžérské a interpretační stránce stojí album Světlo ve tmě rozhodně za pozornost. Kdyby si Jindra Polák navíc pohlídal frázování (především ty délky samohlásek) a jako textař přišel s dalšími originálními příběhy typu Jelena, bylo by to ještě lepší.

Vydavatel: SinglTon/Universal Music
Rok vydání: 2014
Žánr: folkrock
Celkový čas: 42:22 (původní verze alba)

www.jelenmusic.cz

John Hinshelwood zpívá Emily Dickinsonovou

hinshelwood_called-backSkotský písničkář John Hinshelwood natočil album zhudebněných básní Emily Diskinsonové.

Regiony

Regiony

Tinitus skupiny Původní Bureš

13-PuvodniBuresChystáme rozhovor se skupinou Původní Bureš o novém albu Tinitus.

Krabice plná Folk Teamu

folk_teamVychází box se sedmi CD brněnské skupiny Folk Team.

Hudební výlet do Belgie

azmari_samaiPoslechněte si s námi přehled aktuální hudby z Belgie.

Trio komorního jazzu

trio_komorniho_jazzuO brněnském Triu komorního jazzu bude v pořadu Jak se vám líbí hovořit Roman Pokorný

Partneři

Harmonie_logo_velke_web