Greenhorns: Zlatá éra 1967-74 (recenze trojalba)
Vydavatelství Supraphon vydalo třídiskovou kolekci s více než 80 ranými nahrávkami skupiny Greenhorns. Nad tím, zda roky 1967–74 byly pro Jana Vyčítala a jeho kapelu opravdu zlatou érou, se zamýšlíme v recenzi. Reagujte v diskusi pod článkem, máte-li k tématu co říci.
Ve čtyřicetileté historii naší nejslavnější country kapely najdeme dvě zlaté éry. O té první, vymezené lety 1967–74, snad nikdo nepochybuje. Kapela tehdy de facto vymezovala mantinely žánru, prošlo jí několik výrazných zpěváků a hudebníků a řada hitů z té doby je patří mezi evergreen(horn)y. Právě toto období, kdy si Greenhorns ještě mohli říkat Greenhorns (před nuceným počeštěním názvu na Zelenáče), kdy jim šéfoval Jan Vyčítal a kdy se za mikrofonem střídali Tučný s Linkou, Šimkem a Hoffmannem, mapuje reprezentativní kompilace vydavatelství Supraphon.
Jak se dočtete v bookletu, z tehdy pořízených nahrávek chybí jen devět snímků, k nimž se nepodařilo sehnat souhlas původních vydavatelů. Jinak je tu úplně všechno: Blues Folsomské věznice, El Paso, Jen tohle chci ti říct, Když náš táta hrál, Oranžový expres, Šlapej dál, Na Vánoce ráno a další hity v hvězdné sestavě. A vedle toho spousta písní možná pozapomenutých, avšak minimálně srovnatelných s výše uvedenými. Všech 82 snímků o celkové stopáži tři a tři čtvrtě hodiny se dočkalo v rámci možností ucházejícího zvuku díky remasteringu Jiřího Charypara.
Berme tuto kolekci jako záslužný vydavatelský počin: Je dobře, že vedle dlouhodobé úplné edice nahrávek Karla Gotta myslí Supraphon, majitel nevyčerpatelných hudebních archivů, i na rané nahrávky našeho folku a country. Pokud bychom však chtěli ranou tvorbu Greenhorns měřit estetickým měřítkem, většina písní by před pery dnešních kritiků neobstála. Jan Vyčítal tehdy zpíval ještě hůř než dnes (Má whisky s pokusem o důkladnou výslovnost „w“ a chechtotem) a obrácené přízvuky bychom našli minimálně v polovině skladeb (Šest dní na silnici, Tak já jdu dál, Já jsem vandrák a karbaník, Červená řeka a mnoho dalších). Všudypřítomné jódlování a citoslovce jako „jééé“ dnes působí spíše úsměvně, o textařských a aranžérských klišé platí totéž. Laťku zvedá výš pouze Michal Tučný, který se už tehdy předvedl jako výrazný sólista s příjemnou barvou hlasu a přirozeným projevem.
Ano, Zlatá éra 1967–74 je základním kamenem historie české country. Při nostalgickém poslechu bychom však neměli zapomínat na aktuální – bohužel méně známou – tvorbu Greenhornů. Z Jana Vyčítala se totiž mezitím stal výborný textař (pomineme-li úlet s „radarem Gagarinem“), který pěveckého a muzikantského partnera našel v o generaci mladším Petru Kocmanovi. Současní Greenhorns se nebojí žánrovým úkroků stranou (k jazzu či rocku) a countryovým klišé se úspěšně vyhýbají. Pokud bych tedy sám měl zvolit „zlatou éru“ ve 40leté historii kapely, hlasoval bych především pro album Greenhorns 2000 a další novější počiny. Nicméně nahrávky z přelomu 60. a 70. mají důležitou historickou hodnotu a tu jim už nikdo nevezme.
Rok vydání: 2007
Vydavatel: Supraphon Music
Žánr: country
Celkový čas: 76:37 & 75:38 & 73:51