Alibaba: Brána se otvírá

Když jsem loni v dubnu zval do pořadu Jak se vám líbí středomoravskou kapelu Alibaba, neměl jsem k dispozici ani demo. Skupina hrála přímo v našem studiu a i když jsem tuto živou nahrávku později používal pro vysílání, bylo mi jasné, že pěkným písničkám Alibaby by prospěla studiová práce a víc času pro natáčení. Od října do prosince vznikalo ve Štramberku první oficiální album skupiny. Kapela si na něm dala záležet a za výsledek se v žádném případě nemusí stydět.

Zaujme už booklet. Decentní, do hněda laděný obal, střídmá volba druhů písma (většinou kurzíva bez patek), spíše ilustrační než dokumentární fotografie (hlavně detailní záběry na kytaru) - to vše svědčí o profesionálním přístupu, který by Alibabě mohly závidět leckteré slavnější soubory. Co se týče kvality samotné nahrávky, znějí akustické nástroje výtečně (například kytara v úvodu Garáže), zatímco bicí ideálně nazvučené zdaleka nejsou (Domino). Je však otázka, nakolik jde o problém zvukaře a nakolik se ještě musí zdokonalovat bubeník David Barborík.

Repertoár Alibaby je výhradně autorský. Hlavním tahounem je kapelník (a kytarista a zpěvák) Miroslav Vepřek, který je autorem devíti a spoluautorem jedné další písně (spolu s houslistkou a zpěvačkou Jarmilou Konečnou). Pouze jednou, velmi vtipnou, položkou (Protéza) je pak na desce zastoupen další kytarista Jan Sítař. Bohužel jsem se v bookletu nedočetl, kdo je autorem aranží, ale předpokládám, že na nich pracuje celá kapela. Vepřkovy písně jsou příjemné, často vyloženě hitové (Klíče od ráje, Domino), ale hlavní zásluhu na tom, že se tak dobře poslouchají, mají právě aranže. Alibaba dokáže posluchače překvapit gradací klidné písně (Řeka, Babylon), charakteristickým znakem kapely je použití pětistrunného banja (Jiří Krbeček) ve folkrockových (tedy ne-bluegrassových) skladbách.

Za pěveckým mikrofonem se střídají tři členové kapely - Vepřek, Sítař a Konečná. U všech občas zatahá za uši moravská výslovnost (nejméně u pana kapelníka). Jan Sítař například napřirozeně měkčí a krátí "špatny ledviny" (Protéza), Jarmila Konečná vyslovuje "v té zemi jzme cizí" (Babylon). Další vadou na kráse jinak pěkných písniček jsou časté gramatické rýmy, ačkoli i mezi nimi občas najdete méně otřelé obraty (peřejí/veřejí v Řece, velkou lásku/sázet sazku v Protéze).

Přes profesionálně odvedenou práci na obalu se Alibaba svým prvním albem samozřejmě ještě nedostala do první ligy českého folku. Ani mezi "druholigové" (tedy už zavedené a přesto zatím nehvězdné) kapely zatím nepronikla. K tomu, aby se propracovala do širšího povědomí, ji čeká ještě spousta snažení. Měla by nejen propagovat desku, ale i cizelovat tyto i dalších písní, tříbit (a třeba mírně upravovat) textů a především zapřemýšlet, jak se ještě o kousek odlišit od ostatních žánrově příbuzných kapel. Písně Miroslava Vepřka jsou příjemné, ale zatím mi v nich chybí jasný autorský rukopis. Něco, podle čeho bych si hned řekl: Á, to je nová písnička od Alibaby. V každém případě však přeji Alibabě šťastnou cestu k uším dalších a dalších posluchačů. Jeden z prvních důležitých kroků dopadl solidně.