16 nej od táborových ohňů (recenze alba)

Přibližně v době, kdy jsem pro odborné kolokvium v Náměšti nad Oslavou tvořil jemně ironický referát o trampských písních (čtěte zde a zde), vyšel výběr té nejznámější klasiky, která se u táboráků zpívá. Písně jako Bláznova ukolébavka, Tři kříže, Panenka, Rodné údolí nebo Rosa na kolejích jsem si jako dítě na táborech zapisoval do sešitů (jejichž pravý trampský název – cancáky – jsem tehdy ještě neznal) a učil jsem se podle nich nová slovní spojení. Vždyť třeba Bodnu vod whisky jsem od našeho tehdejšího vedoucího (který nevynikal krasopisem) opsal s podivnou větou „Tu kravatu co nosím, mi navlík Sonda Synch“. Kolekce 16 nej od táborových ohňů tak do mých uší napumpovala pořádnou dávku nostalgie (jak jsem kdysi pátral, kdo je autorem Osamělýho města neboli Terezy nebo jak jsem si dlouho myslel, že v Zelených pláních čpí podkoní!). Jenže má kvůli tomu smysl toto všechno znovu nahrávat a vydávat?

Odvážný projekt zaštítil v roli producenta Luboš Malina, který na album přizval své kolegy z Druhé trávy (Emil Formánek, Luboš Novotný, Petr Surý) nebo Ivo Viktorina a především známé zpěváky. Interpreti sólových partů patří mezi zasloužilé umělce trampského a příbuzných žánrů a minimálně tři z nich – Wabiho Daňka, Roberta Křesťana a Františka Nedvěda – považuji za pěvce znělých hlasů, v jejichž podání i nejtuctovější odrhovačka vyzní nenuceně. K tomu přidejme zralý projev klasika moderní trampské písně Mikiho Ryvoly a naopak – v tomto případě nejdiskutabilnější – tenor Ivana Mládka, který je zde trochu do počtu, avšak když už se na výběr musela dostat odrhovačka Ruty šuty Arizona Texas, kdo jiný ji měl nazpívat?

Výběr písní vzešel z ankety pražského Country Radia. Zajímavé je jejich přiřazení k jednotlivým interpretům. Křesťan zpívá svou Panenku, Daněk Rosu na kolejích, Ryvola svou Bednu vod whisky a Osamělé město, jehož autorem je jeho bratr Wabi. Bláznovu ukolébavku vkusně nazpíval František Nedvěd, svou oblíbenou Zátoku Robert Křesťan, Zelené pláně neopakovatelně podal Miki Ryvola. Sám bych si Buráky dokázal představit spíše v křečovitém Mládkově podání než s Daňkovým sytým hlasem, stejně tak Rodné údolí by mohl místo Františka Nedvěda zpívat vlastně kdokoli z přítomných (a pokaždé by ta píseň vyzněla trošku jinak). Bylo by vlastně zábavné představovat si, jak si pánové interpretují písně navzájem – Nedvěd Panenku, Daněk Bednu vod whisky nebo Ryvola Rosu na kolejích.

Obecně však lze říct, že Luboš Malina vybíral moudře a že žádný větší trapas na albu neslyšíme. Výhrady snad mám k až příliš „dechovkovému“ soundu duetu Tisíc mil (Nedvěd s Věrou Martinovou), kterému by neškodily odvážnější aranže. Při poslechu nového hudebního doprovodu mě napadaly výrazy jako pokorný, vkusný, umírněný. Sem tam sice vyleze do popředí lap steel či dobro Luboše Novotného nebo Malinovo banjo, avšak kapela většinou pouze s citem doprovází sólisty. Zcela v pozadí hrají bicí, zbytečně nevyčuhují ani doprovodné vokály Nezmarů a dalších hostů.

Výsledný dojem? Na desku roku u mě 16 nej neaspiruje, avšak Luboš Malina dokázal, že i s tisíckrát ohraným repertoárem typu Panenky, Montgomery nebo Bláznovy ukolébavky se dá natočit vkusné a v rámci žánru moderní album. V neposlední řadě je třeba pochválit vkusný obal s fotografiemi, které ukazují jednotlivé protagonisty jako zralé vrásčité muže. A chválím také výtečný zvuk alba, jehož mix a mastering probíhaly v texaském Austinu. Ano, píseň Ruty šuty Arizona Texas sem tedy skutečně patří…

Rok vydání: 2008
Vydavatel: Universal
Žánr: country/trampské písně
Celkový čas: 50:40