Sławek Wierzcholski: Skrze harmoniku dýcháte

Rozhovor s polským bluesmanem Sławkem Wierzcholským

Blues se věnujete už 35 let. V čem to bylo jiné, hrát tenkrát a hrát dnes? 

To je obrovský rozdíl. Před 35 lety jsem měl rád blues. Ne že bych je teď rád neměl, ale tenkrát to byla jen láska a velmi málo techniky. Pokoušel jsem se zpívat jako Howlin’ Wolf, což bylo příšerné. Na harmoniku jsem uměl jen naprosté základy. Ale emoce byly podobné jako dnes. Blues totiž není intelektuální hudba. Jazz je intelektuální, stejně jako současná vážná hudba, ale blues neoslovuje váš mozek, ale vaše srdce. Stále mám tedy tytéž emoce, a i když moje dovednosti byly před 35 lety ubohé, mám blues pořád tak rád jako tenkrát.

Proč jste se rozhodl hrát právě na foukací harmoniku?

Harmonika je jediný nástroj, do kterého můžete nejen foukat, ale můžete se skrze něj i nadechovat. Foukáte do něj jako do flétny nebo do trubky, ale zároveň se i nadechujete. Takže vlastně přes ten nástroj dýcháte, a tím pádem své pocity můžete vyjádřit lépe než skrze kterýkoli jiný nástroj.

Všiml jsem si, že se při koncertě hodně snažíte komunikovat s publikem…

Blues je hudba emocí a kontakt s publikem je mimořádně důležitý. A tak se při koncertě tady u vás snažím předstírat, že hovořím česky. Ano, znám pár slov a výrazů, ale to neznamená, že bych česky skutečně mluvil. Jak vidíte, můžu mluvit anglicky, ale přijde mi jako nezdvořilé mluvit ke svým bratrům Čechům anglicky. A tak raději používám těch pár českých slov, která umím. Možná se to každému nelíbí, ale je to moje metoda. Já takto lidem posílám svou energii a zpět si beru tu jejich. A ono to funguje. To nejsou jen prázdné fráze. Když vykřiknu „How how how“, lidé cítí, že se mám dobře, a je jim se mnou také dobře. Podobně to dělal už John Lee Hooker ve filmu Blues Brothers. A pořád to funguje.

O čem zpíváte? Máte nějaká oblíbená  témata?

Na svém předposledním albu mám píseň Workin’ Like Crazy. Mám takový problém, že když cvičím, běhám, venčím psa, hodně se potím. Proto nosím na hlavě čelenku. Kdysi dávno jsem rok pracoval v továrně – bylo to hodně práce za málo peněz, ale byla to dobrá zkušenost, protože vím, co to znamená tvrdě pracovat. A tato skladba pojednává právě o mé práci v továrně. O tom, jak ve výrobě musíte pracovat rychle, protože někdo další čeká na výsledek vaší práce. Blowin’ Harp je píseň o tom, jak mám rád svůj nástroj. Také tam vyjmenovávám své harmonikářské hrdiny, jako byli Junior Wells, kterého jsme potkal v Chicagu, Charlie Musselwhite, který hrál na jedné mé desce, Sonny Boy I a Sonny Boy II a všichni ostatní. Mé písně tedy pojednávají o věcech, které jsou pro mne důležité. Politika mě nezajímá. Nebo zajímá, ale nezpívám o ní.