Charlie Slavík: Nové nápady zkoušíme přímo na koncertech

Rozhovor s hudebníkem Charliem Slavíkem

Proč jste svou současnou kapelu nazval právě Charlie Slavík Revue?

Kapely se často jmenují tak, že se ke jménu frontmana přidá slovo trio, quartet apod. Mně se ale vždycky líbil název The Ike & Tina Turner Revue, a tak jsem si z něj to poslední slůvko vypůjčil. Přijde mi vtipné, že se za něj dá schovat vlastně cokoli.

Čerpáte z americké hudby 50. let. U nás si ale pod pojmem 50. léta představíme něco úplně jiného než v Americe. Jak se tedy váš pozitivní vztah k této epoše vyvinul?

Celý život jsem velký obdivovatel všeho amerického. Narodil jsem se za normalizace, v době mého dětství západní kultura zaváněla zakázaným ovocem, které, jak víme, nejlépe chutná. Od svých patnácti let jsem trampoval, což byl jeden z mála ostrůvků svobody, které jsme tehdy mohli mít. Hodně jsem četl, odmalička jsem měl rád westerny a americké autory, jako jsou William Faulkner nebo John Steinbeck. To všechno ve mně nějakým způsobem zrálo. A když jsem pak začal hrát na harmoniku a objevovat hudbu, všechno se tak nějak automaticky propojilo.

Hrajete z větší části převzaté skladby. Jakým způsobem se na jejich úpravách podílejí vaši spoluhráči z kapely?

Abych byl upřímný, kvůli obrovskému vytížení všech mých spoluhráčů vlastně téměř nezkoušíme. Měli jsme možná tři nebo čtyři zkoušky za celou dobu existence. Základní věci jsou většinou dané. A když někdo přijde s nějakým nápadem, vyzkoušíme jej deset minut před začátkem vystoupení nebo rovnou na koncertě. Když se to líbí, zařadíme to i příště. Ale jinak je to opravdu především dodržování základních pravidel – žádné nadbytečné breaky na bubny, žádné zbytečnosti na basu, úsporná rytmika, důraz na silný groove.

Na vašem aktuálním albu Ain’t But One hrají výraznou roli také dívčí vokály.

Původně s námi zpívaly sestry Sophia a Doris Lamošovy. S nimi jsme měli v repertoáru šest nebo sedm písní. Pak jsme se rozešli a náš basista nás seznámil s dívčím triem, které si říká Sestry Ježkovy. Jednou s námi zazpívaly čtyři písničky na vánočním večírku a mně se to moc líbilo. Mají velmi vyvážené barvy hlasů, skvěle intonují a ještě ke všemu jsou naprosto okouzlující. Vystupují s námi jako The Rhythm Girls a kromě toho máme i akustickou verzi projektu.

Vedle Charlie Slavík Revue dál spolupracujete také se zpěvačkou Juwanou Jenkins.

Ano, a přitom je to spolupráce, která vznikla náhodným setkáním. Asi před deseti lety jsem hrál v projektu pianisty a skladatele Jakuba Zahradníka. Odehráli jsme spolu mnoho koncertů, díky kterým jsem se potkal s Juwanou. Vytvořili jsme kapelu, společně jsme také nahráli CD s názvem Blues Keeps You Alive.