Znouzectnost: Heavy Model aneb srdce pro Anubise (recenze)

Znouzectnost: Heavy Model aneb srdce pro Anubise (recenze)
9. srpna 2009 Alternativní hudba, Recenze Autor: Milan Tesař

Plzeňská rocková legenda Znouzectnost vydala své nejlepší album za posledních deset, možná patnáct let. To je náš názor. Přečtěte si recenzi a připojte svůj pohled. Líbí se vám od ZNC spíše rychlé (punkrockové) písně, nebo akustičtější skladby?

Znouzectnost: CD Heavy ModelTrávil jsem letos na jaře pár dnů v Plzni. První restaurace, do které jsem po příjezdu šel na oběd, mě mile překvapila. Nehrálo v ní žádné komerční rádio, ale staré nahrávky místní rockové legendy Znouzectnost, jednoho z nejdůležitějších západočeských vývozních artiklů. Minimálně na poli nezávislé rockové scény měl málokdo tak velký vliv jako právě ZNC. A to nejen na žánrově spřízněné kapely. Poslechněte si folrockové skupin jako Navzájem nebo Slepá kolej… Aniž bych kohokoli obviňoval z opisování, ten vliv tam uslyšíte (navíc kapelník Navzájem Přéma Haas sám strávil v ZNC pěkných pár let). Přidejme k tomu odnože ZNC: sólové projekty bubeníka Caina (mj. opět s Přémou Haasem) včetně někdejší skupiny 3 dřeváci a také Démovu Démophobii… A máme plzeňskou scénu z velké části pokrytou.

Znouzectnost, kultovní už na přelomu 80. a 90. let, by mohla těžit ze své někdejší slávy a stále přehrávat své staré hity: Nevděk světem vládne, Krysaře, Společnost přátel žehu nebo Převrat v banánový republice. Novější alba zpravidla tolik jasných hitů jako staré nahrávky nepřinesla (Bujonet z 2CD Tvrdí kluci nepláčou! považuji za výjimku). Nicméně novinka Heavy Model tento trend mění. Jde o nejvýraznější a nejhitovější album Znouzectnosti za posledních deset, možná patnáct let.

Hovořím-li v souvislosti se ZNC o hitovosti, nemyslím samozřejmě komerční podbízivost. Kapela si i po letech pečlivě střeží svůj styl („z punku vychází, ale punk to není“), který podává střídavě v energické rockové a v akustičtější podobě. Na novém albu mě na první poslech zaujaly spíše klidnější písně: folkrockoví Poutníci s pěkným saxofonem a ještě jemnější Dobré časy, krásná tečka za celým albem a – především díky klenuté melodii, podpořené flétnou – vyznání už zmíněné plzeňské folkrockové scéně.

Většina ostatních písní sice na první poslech splývá (svižné rockové vypalovačky), avšak při pozornějším poslouchání si všimneme výrazných stylových rozdílů. Najdeme zde punk (Tesáno do kamene), punkrock (Kluk s pistolí), ska-rock (Pro císaře slávu), melodický rock (Až budu mrtvý muž)… Slovo melodický zdůrazňuji, protože ZNC i do zdánlivě tvrdého bigbítu většinou propašuje nosnou melodii (zprostředkovanou saxofonem, flétnou nebo třeba pískáním – Valíme hroudy).

Ještě zajímavější je sledovat texty: od žánrových obrázků s bezdomovci (U tabule Armády spásy) přes popis zbytečné sebevraždy (Kluk s pistolí) až po etická poselství (Valíme hroudy) nebo podobenství (Srdce pro Anubise). To vše bez zbytečných vulgarit, jak jsme ostatně u ZNC za ta léta zvyklí.

Kdo přistoupí na hru s opakujícími se stylovými a melodickými motivy (při tak rozsáhlé produkci se kapela nemůže neopakovat), najde na albu jen málo negativ. Já bych se občas pozastavil nad kostrbatou frází („klikaté cesty jsou potulných pěvců“ – Dobré časy), ale jinak Znouzectnosti píšu výbornou. Už dlouho mě česká rocková deska tak nebavila.

Rok vydání: 2008
Vydavatel: Znouzectnost + Sisyfos Records
Žánr: punkrock
Celkový čas: 39:34