Slyšte, lidé! – Profil skupiny Narajama

Kyjovská skupina Narajama na sebe může upoutat pozornost výraznou zpěvačkou za cimbálem a hudbou, která stojí na kontrastech rockového zvuku, minimalistických pasáží, inspirací folklorem a elektroniky. V její tvorbě se prolínají různé proudy, přístupy a inspirace. Ostatně už v roce 1997 v časopisu Rock & pop přiznával bubeník Petr Goldmann, že jeho velkým inspiračním zdrojem byl thrash metal, jehož prvky prý tehdy byly v hudbě Narajamy ještě znatelné. Jedním dechem však dodal, že v případě zpěvačky a cimbalistky Bohdany byl na začátku spíše folk a folklor. Ještě o rok dříve, když kapela vydala album Vytancuj chmury,tvrdil publicista Ondřej Bezr, že jde spíše o chmury než o tanec. I to je však více bonmot než popis pestré hudby, kterou Narajama hraje.

Díky cimbálu a lidovým textům má sice blízko k world music, ale protože některé její pasáže jsou docela hlučné, rozhodl se vydavatel poslat nejnovější album Concurrere i do redakce metalového webového časopisu Fobia zine. Tam recenzent, který však zároveň přiznává, že této hudbě nerozumí, píše: „Rozjuchané písničky kapela neservíruje, spíše takové posmutnělé, metalisti by asi řekli, že je to tak trochu doom, ale spíše pocitově, o doom metalu řeč rozhodně být nemůže. Asi nejsnazší je zařadit album Concurrere do world music, etnické prvky se prolínají s rockovými, poměrně výrazný prostor dostávají vedle zmíněného signifikantního cimbálu různé perkuse, což je patrné z obsazení kapely – perkusista nemá na starost nic jiného než různé bubínky. Ono je vůbec zajímavé, jak se v jednotlivých skladbách mění podíl nástrojů, někde hrají prim ty, které jej hrají všude, jinde cimbál, ale objevují se i položky, v nichž vládne rytmika, nejen perkuse, ale i hodně výrazná baskytara.“

Jiří Matýsek na webu MusicServer.cz píše: „Těžko říct, čím to je, ale z hudby, kterou Narajama tvoří, mám podobný dojem jako z projektů, kterými prošla Iva Bittová. Snad je to tím nepřeslechnutelným spojením s folklórní tradicí, snad je to specifické fluidum, které má jižní Morava. Anebo je to prosté nasycení vlastní hudby neukojitelným hledačstvím, pro které je každý, byť sebemenší, vliv hodný prozkoumání.“