Slyšte, lidé! – Krajiny zvuku 2025

Zpěvák Wimme Saari se narodil v roce 1959 v Kelottjärvi, v severozápadní části finského Laponska. Věnuje se tradičnímu sámskému zpěvu, zvanému joik, ale spolupracuje také s umělci z různých zemí a různých žánrů. Jako tradiční sámský zpěvák se inspiruje zvuky přírody, ale dokáže svým hlasem napodobit také hřmot letadlových vrtulí nebo motorů. Své nové album Ivgu natočil společně s finským saxofonistou a klarinetistou Tapanim Rinnem. Kromě toho na albu hostuje také japonská zpěvačka Kirilola. Album vznikalo experimentálním způsobem. Wimme i Rinne se snažili objevit skryté části své tvořivosti, hráli si se zvuky a nechali se unášet hudbou bez předem stanoveného plánu.

S prvky ambientní hudby často pracuje slovenský kytarista David Kollar. Jeho hudební jazyk s ambientem silně komunikuje, především v důrazu na atmosféru, neobvyklé zvukové barvy a volnou strukturu. V prosinci 2024 vyšlo album Oumuamua, na kterém David Kollar spolupracuje s bratislavským souborem Quasars Ensemble a s českým ambientním vydavatelstvím Blue Lizard. Jde o záznam koncertu, který tvoří pětivětá, více než půlhodinová suita, která spojující ambient, soudobou vážnou hudbu a experiment. V jednotlivých částech suity se objevují ambientní drony, industriální zvuky, nahrávky NASA i psychedelické pasáže, přičemž každá věta má výrazně odlišnou atmosféru – od jemné po zneklidňující.

Česká zpěvačka a hudebnice Barbora Xu se s ambientní hudbou přirozeně propojuje zejména svým minimalistickým, meditačním a zvukově jemným stylem, který čerpá z tradiční hudby i přírody. Používá tradiční nástroje jako guzheng a kantele, které mají přirozeně jemný a dlouho doznívající zvuk. V rukou Barbory Xu se stávají nositeli ambientních textur. Inspirace přírodou a básnickými texty vytváří z její hudby rituální prostor, v němž se slova rozpouštějí do zvuku — podobně jako v ambientu mizí jasné kontury kompozice. Produkce její hudby často pracuje s prostorem a tichem, což odpovídá definici ambientu jako hudby, která „může být stejně dobře ignorována jako vnímána“, jak to formuloval Brian Eno.

Jednou z klíčových postav české ambientní scény je Michal Kořán, jehož tvorba se vyznačuje jemnými ambientními plochami, minimalistickou estetikou a důrazem na náladu a atmosféru. Jeho hudba často doprovází výstavy nebo filmové projekty, čímž se přirozeně uplatňuje jako ambientní zvuková kulisa, tedy přesně v duchu ambientní definice. Stejně jako mnozí světoví ambientní autoři, i Kořán se inspiruje soudobou vážnou hudbou a minimalismem, a rozvíjí zvukové krajiny s téměř meditativním účinkem. Na albu As In The Wind se Kořán spojil s dalšími dvěma českými hudebníky, Miroslavem Posejpalem a Milanem Maštálkou, který vystupuje pod uměleckým jménem Night Note. Trojice propojuje improvizovanou hudbu, ambientní zvuky a experimentální zvukové krajiny. Posejpalovy kytarové skladby se propojují s elektronickými zvuky dalších dvou členů tria. Skupina vznikla z podnětu Michala Kořána pro festival Space X.

Paolo Angeli, sardinský kytarista a experimentátor, není typickým ambientním hudebníkem, ale některé prvky jeho tvorby se s ambientem výrazně protínají. Hraje na upravenou „preparovanou kytaru“, díky níž vytváří bohaté, mnohovrstevnaté zvuky, často připomínající ambientní hudbu. Ačkoli vychází z jazzu, folku a sardské tradice, mnoho jeho skladeb pracuje s pomalým vývojem, atmosférou a zvukovou krajinou, což jsou typické znaky ambientní hudby. Kromě toho Angeli spolupracoval i s dalšími umělci, kteří se ambientu ve své tvorbě často dotýkali, například s kytaristou Patem Methenym.

Brìghde Chaimbeul je skotská hráčka na malé dudy, která se proslavila svou schopností propojit tradiční skotskou hudbu s moderními experimentálními prvky, včetně ambientní hudby. I na svém novém albu Sunwise hudebnice používá drony, tedy dlouze znějící tóny, typické pro ambient. Pracuje více s atmosférickým než běžným melodickým a rytmickým vyjádřením. Její hudba je velmi introspektivní a imaginativní. Důležitá je pro ni i akustika prostoru a práce se zvukem jako takovým.

Z japonské mytologie a poezie vychází poetika nové české ženské skupiny Kyuubi. Vystoupení tohoto tria se nesou v duchu řízené improvizace, lo-fi world music a filmového soundtracku. Hudebnice používají široké spektrum prostředků – od analogových a akustických nástrojů přes digitální efekty až po objekty a vlastní těla. Tento přístup buduje zvukové vrstvy, krajiny a textury typické i pro ambientní estetiku.

Věnujeme se ambientní hudbě, na kterou má silné vazby také český umělec Ivan Jašek, který vystupuje pod jménem i-One. Při své produkci používá syntezátory, kytary, hlas, tibetské mísy, přírodní nahrávky i různé perkusivní nástroje, a vytváří tak bohaté textury a hluboké ambientní plochy. Jeho skladby mají klidný, meditativní charakter a často pracují s delším trváním, pro ambientní žánr typickým.

Blind Ruler Cursed Land je jednočlenný hudební projekt z Prahy, který spojuje prvky temného folku, industriální hudby s vojenskými rytmy, zvuky inspirované tradičními kulturami i neobvyklé, experimentální postupy – od indických melodií až po evropské pochody. Tématem jeho alba Music for Firewalker je hledání harmonie v konfliktních a extrémních situacích – mezi válkou a mírem, obětí a úlevou, láskou a samotou i mezi avantgardou a tradicí.

Jako poslední nám v dnešním pořadu bude hrát japonské ženské trio Kuunatic, což sice není přímo ambientní skupina, ale mimo jiné způsobem využití atmosférických klávesových nástrojů má k tomuto zvukovému světu velmi blízko. Kombinace japonských dechových nástrojů s elektronikou, psychedelickým rockem a ambientními plochami vytváří hybridní zvukové krajiny, které kladou důraz spíše na atmosféru a meditativní hloubku než rytmus.