Petr Váša: Fascinovaly mě názvy dinosaurů

Rozhovor s Petrem Vášou ze skupiny Ty Syčáci

Petře, album Eldorado je sestavené z obecně srozumitelných slov v různých jazycích? Kde začíná příběh tohoto projektu?

Už v útlém dětství mě fascinovaly latinské názvy zvířat a především dinosaurů. Jako nejpodivnější mi připadalo číst si tyto názvy v zoologické zahradě. Představte si malé dítě, které kouká na očividného medvěda a přitom čte popisku Ursus arctos. To byla jazyková magie, ke které jsem se později při svém experimentování s jazykem stále vracel. V 90. letech jsem pro studenty JAMU udělal sbírku textů postavených právě na tomto principu. Nazvali jsme to Una lama zoo, společně jsme to inscenovali a dodnes na to rádi vzpomínáme. Když jsme potom se Syčáky zjistili, že ta naše kapela je schopná čehokoli, přemýšlel jsem nad tím, jestli bych tento program nemohl nějak oživit a dát jej k dispozici kolegům z kapely. Povedlo se, mí spoluhráči na tom udělali spoustu práce a já jsem šťastný, že album, na kterém jsme pracovali několik let, můžu konečně držet v ruce.

V bookletu alba stojí „No Czech words used (except one or two)“. Převážná část desky je nazpívána nebo namluvena v jazyce, kterému říkáte translatina. Jak jej definujete?

Před několika lety jsem se snažil nějak definovat své fyzické básnictví a jedna z definic vedla přes jazyk. Když jsem totiž s fyzickým básnictvím začínal, používal jsem české texty. Čím dál víc mě však zajímalo vydávat se za hranice češtiny. A tak jsem začal používat abstraktní slabiky a různé zvuky a pojmenoval jsem si to tak, že zatímco čeština byla lingua, abstraktní řeč – abych se vyhnul pojmu nonverbální – byla paralingua. Nějakou dobu mi to stačilo, ale později jsem začal přemýšlet o tom, jestli mezi konvenčním a abstraktním jazykem není něco, co by obě tyto vrstvy propojovalo. A tehdy jsem si vzpomněl na své dávné zkušenosti s latinou a rozhodl jsem se, že to tenkrát zkusím udělat pořádně. Na půl roku jsem si sedl k etymologickému slovníku, definoval jsem si významové okruhy, které mě zajímaly, a vypisoval jsem si slova latinského nebo řeckého původu. Kritériem bylo, aby tyto výrazy byly obsaženy v současných živých jazycích, především v angličtině a češtině. Cílem bylo, aby těmto slovům bylo nějak rozumět, přičemž srozumitelnost funguje v různých zemích různě. Translatina je tedy poetické esperanto, které si neklade nárok na stoprocentní srozumitelnost, ale na poetickou komunikaci mezi národy.

Vedle základní tříčlenné sestavy Syčáků na albu účinkuje také několik hostů. Nejvýraznější jsou vokální party dvou zpěvaček, písničkářky Jany Šteflíčkové a Jennifer Helia DeFelice, kdysi známé například z kapely Sledě, živé sledě…

U Jany Šteflíčkové se mi moc líbí, co dělá. Nedávno jsem jí mimochodem křtil v Praze desku. Jana je také výborná herečka, takže se nám hodila pro role královny Hatšepsovet nebo severské vědmy. Jako zpěvačka tvoří protipól k Jennifer, která o sobě tvrdí, že nezpívá, ale jenom mluví nebo rapuje. Ženský prvek je na této desce velmi podstatný a ten kontrast hlasů se nám líbil. Dále na albu vystupuje Maruška Zavadilová a další děti ve sboru a zapomenout nemůžu na Kristínu Kubíkovou, která účinkuje v jedné skladbě. Naším dalším spolupracovníkem byl Michal Maruška, který natočil klip k písni Tomato. A jako posledního z hostů musím zmínit Ozzyho, kocoura našeho bubeníka Aleše Pilgra. Ozzy prožil kariéru rockové hvězdy. Namňoukal svůj part do skladby Tomcat Tom a zemřel.

Obal alba obsahuje zajímavé obrázky. Vznikly přímo k tomuto projektu?

Když dávám nějaký projekt dohromady, pracuji se slovy a současně si zkouším dělat koncepční náčrtky. Vytvářím něco na pomezí ilustrací a pocitových studií. Když jsem pracoval na Eldoradu, používal jsem pastely na barevných papírech. Podstatným symbolem je tady rajče, a proto jsem dělal také obrázky rajskou šťávou. A dále vznikly dvě pérovky, které slouží jako jakási loga. Jsem rád, že náš grafik Richard Procházka dokázal tyto tři styly dát dohromady. Důležitá je také barva obalu. Jde o Eldorado, měla by to tedy být zlatá cihlička. Dlouho jsme diskutovali o konkrétním odstínu zlaté a myslím, že výsledek je přesně takový, jaký jsme si představovali.

Ty Syčáci fungují ve dvou verzích: v tříčlenné akustické, která natočila nové album, a v rozšířené, s bubeníkem Alešem Pilgrem. Podle čeho určujete, na který koncert pojedete ve třech a na který s Alešem?

Naše strategie vyplývá z náhodných okolností. Aleš hraje se skupinou Květy a se svým Biorchestrem a záleží na tom, zda má zrovna čas. Aleš také učí na gymnáziu a ne vždy se mu hodí cestovat. A za třetí – někde se hodí hrát s bubny a jinde je vhodnější komorní sestava. Když máme nový termín, podívám se do kalendáře a zjišťuji, jestli budeme hrát s Alešem, nebo bez něj. Těšíme se na obě verze. To, že se to střídá, je pro nás dobrodružství.