Noisecut: Háj & lov (recenze CD)

Háj & lov je čtvrté album bratislavské alternativně elektropopové skupiny Noisecut. Je to album s krásným bookletem a s příjemnou hudební směsí, která se svou pestrostí a originalitou vymyká většině žánrově podobných projektů. Člověk by měl chuť říci, že Noisecut má po natočení a vydání této desky skvěle našlápnuto a že už z něj brzy musí být kapela, která svým věhlasem přesáhne alternativní rybníček. Bohužel však zpěvačka a textařka, která v tomto projektu vystupovala pod pseudonymem Bet Maj Sepja, letos v květnu, necelého půl roku po vydání alba, zahynula po autonehodě. Na Noisecut, jehož základ tvořila spolu se skladatelem, baskytaristou a „hráčem“ na laptop Lososem, tak zřejmě nezbývá než vzpomínat. (Doplňme, že základní duo v některých písních doplňují kytarista Japonec a bubeník M.)

Písně Noisecut byly zajímavé mimo jiné tím, jak velkou škálu pocitů dokázaly s elektronickými zvuky a minimem přidaných živých nástrojů vyvolat. Vždyť zatímco techno-industriální doprovod zimního kousku December zní skutečně studeně – jako kov, o kterém se v ní zpívá, případně jako někdejší Doba ledová skupiny Precedens, ve skladbě V krajine bez mora plní elektronické zvuky spíše roli nervního pokušitele, který zdůrazňuje a kamsi mimo rytmus a čas posouvá už tak tajemný text. Právě tato píseň, podobně jako poslední Za stenou, mi asi nejvíc připomíná duo Longital z doby skvělého alba Výprava (napadá mě například píseň Konečně si letel). Mimochodem i v Longitalu tvoří základ duo muž a žena, i v Longitalu hraje důležitou roli elektronika a baskytara (plus samozřejmě kytara). A Noiscut vydávali alba na značce Slnko Records, které patří Shině a Danovi z Longital. Srovnání tedy nepokulhává, ale je třeba hned dodat, že album Háj & lov  obsahuje i nefalšovaý hiphop (píseň Jazda s hostujícím rapperem Lyrikem).

Texty Noisecutu odpovídají zvolenému doprovodu: Více než o poezii, čitelnou i samostatně bez hudby, jde o výrazné slogany, pocitové fragmenty, které až v kombinaci s pravidelně rytmickým nebo naopak nemilosrdně rozrušeným elektronickým doprovodem získávají svůj pravý smysl. Pokud se v písni Mariena, převzaté od Jána Boleslava Kladiva, zpívá, že „je to iba pop music“, může to mít dva významy. Buď jde o povedenou nadsázku, nebo si můžeme povzdechnout: Kéž by pop music byla opravdu takto barevná a zajímavá.

Album začíná miniaturou s názvem 108. Trvá necelé dvě minuty, vedle elektroniky v ní znějí dvoje housle a violoncello a Bet Maj Sepja v ní zpívá: „Túžby sú ako hviezdy / ožívajú v tmách / a blednú keď sa briždi… // Sú tu dávno / navždy budú před nami… / o niekoľko svetelných krokov // a zanikajú / milióny rokov… / milóny… rokov.“ Krátké a násilně přervané trvání kapely je nic proti milionům let. Ale upřímně vyzpívané touhy mají smysl i tehdy, kdy nám do zpěvu moc není.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Slnko Records
Žánr: elektronika
Celkový čas: 42:52