Katarina Barruk: Sámština je bohatý jazyk

Rozhovor se sámskou zpěvačkou Katarinou Barruk

Zpíváte v ohroženém jazyce, umejské sámštině. Jak jste se k ní dostala?

Když jsem vyrůstala v 90. letech, byli jsme s bratrem jediní dva v naší generaci, kdo doma hovořili umejskou sámštinou. Je to jazyk mého otce – právě on jím doma mluvil a od dětství nás jej učil. Moje matka hovoří švédsky. Doma jsme tedy mluvili jednak švédsky a jednak umejskou sámštinou.    

O čem zpíváte?

Zpívám o všem možné. O boji Sámů za zachování jejich kultury, která byla asimilována. Ale také o lásce a zlomeném srdci. Uvědomuji si, že i když jsem příslušnicí „domorodého národa“, neznamená to, že jsem jiná než ostatní lidé. Je pro mě tedy důležité psát o tom, jaké to je být člověkem, protože to je něco, co spojuje nás všechny.   

Sámové žijí na území několika severských států. Liší se jejich postavení?

Ano, situace se v jednotlivých částech sámského území liší. V Norsku například dochází k velkému porušování lidských práv. Musím ale říct, že ve Švédsku to není o mnoho lepší. Na druhou stranu v Norsku je silnější sámský parlament, o něco větší prostředky směřují přímo k Sámům v terénu a také ke kulturním pracovníkům a umělcům. Situace v jednotlivých zemích se tedy liší, každá z nich přistupuje ke svým původním obyvatelům trochu jinak.    

Je váš jazyk dostatečně bohatý na to, aby obsáhl vše, co chcete v písních sdělit?

Ano, myslím, že ano. V některých případech je náš jazyk dokonce bohatší. Když chci zpívat o přírodě nebo o něčem, co souvisí s naší kulturou, je náš jazyk bohatší, než bych to dokázala popsat v jakémkoli jiném jazyce. Ale na druhou stranu, pokud chci použít moderní slova jako například „telefon“, může se stát, že mi bude nějaký výraz chybět a že bude třeba toto slovo pro sámský jazyk teprve vytvořit, a tak vlastně naši řeč zmodernizovat.    

Myslíte, že se bude situace sámského jazyka zlepšovat?

Jsem optimistka, protože dnes vidím obrovský rozdíl oproti době, kdy jsem byla dítě. Teď máme hudbu se sámskými texty, máme lidi, kteří se jazyku věnují. Například minulý víkend se poprvé v historii hrála divadelní hra v umejské sámštině. Já a můj spoluhráč Arnljot jsme k tomuto divadlu napsali hudbu a bylo to obrovské. Bylo to jako sen, protože jsem nikdy předtím nebyla v divadle na hře v mém vlastním jazyce, a teď se to skutečně děje. S optimismem tedy hledím do budoucnosti, protože my, Umejští Sámové, i když stále čelíme mnoha překážkám, máme dnes děti, které vyrůstají s lepšími podmínkami, než jaké jsem měla já, když jsem sama byla malá.