Jaryn Janek: Ty lidi (recenze CD)

Jaryn Janek je baskytarista a skladatel, který prošel řadou kapel různých žánrů. Hrál v rock-jazzovém Eleisonu, v punkrockovém Krucipüsku, ve folkrockové Benediktě, folkpopových 999 a v poslední době třeba v alternativní kapele Ladě. Ty lidi je jeho první čistě autorské album, na které nahrál jednak baskytarové party, jednak další nástroje (kontrabas, bicí, perkuse…). Přizval si spřízněné muzikanty jako kytaristy Jaroslava Friedla a Petra Uvíru, na bubny Martina Kopřivu a Patrika Benka, na perkuse Víta Halšku, na klávesy Michala Nejtka, na harmoniku Ondřeje Konráda nebo na dobro Michaela Vašíčka. Za mikrofonem se pak střídaly dámy a dívky různých barev hlasů a různých stylových přístupů: Lenka Dusilová, Dorota Barová, Eva Turnová (Plastic People), Jana Šteflíčková, Markéta Foukalová (Lanugo) nebo v remixu písně od Benedikty také baskytaristova žena Petra Janková.

I když tedy název Ty lidi může evokovat povzdech, Janek si na „lidi“ stěžovat nemůže. Tak jako hosté pocházejí z různých žánrů od folku přes jazz a blues až po underground a alternativu, je pestré i celé album. Kolekce začíná německy zpívanou jazzpopovou písní já s malým J, pokračuje melancholickou Bloudem dál nebo folkovější Smířenou k půvabné vodácké legrácce Tak nazdar ahoj (s vtipným filmovým samplem) a ke zmíněnému závěrečnému elektronickému remixu Benedikty.

Jestliže autor tvrdí, že se jedná o nejrockovější album, na kterém se kdy podílel, není nutné to brát jen jako nadsázku. Ty lidi je sice deska z větší části tichá, melancholická až ambientní, avšak rockový náboj se skrývá jednak v nekompromisních a přitom neprvoplánových textech (většinou Michael Kubesa) a také ve vnitřním náboji, který je z alba cítit. To, že se na albu objeví několik jazyků (vedle češtiny a už zmíněné němčiny je to angličtina a polština), posouvá celek směrem k mlhavosti a náznakovosti. S tou koresponduje i ne vždy zcela srozumitelný zpěv („Věřin prs je bílý“ v písni Je to asi tím zní napoprvé jako „Věřin pes…“) a zvukové zpracování alba, které upřednostňuje nástroje nad zřetelností lidského hlasu. Jako by ženské hlasy byly jen dalšími nástroji v pestré paletě, kterou skladatel sestavil (příznačná je anglicky zpívaná skladba Travellin’ Slowly s Markétou Foukalovou, která okamžitě evokuje zpěvaččinu „indie jazzovou“ kapelu Lanugo).

Pokud jde o osobu Jaryna Janka, Ty lidi je album více skladatelské než interpretační. Autorova baskytara nevystupuje do popředí, mnohem výrazněji na sebe upozorňují v jednotlivých písních elektrické kytary, případně další nástroje. Jaryn Janek navíc není zpěvák, a tak jeho hlasový příspěvek Je to asi tím, spíše odrecitovaný než odzpívaný, je pouze povinným, nikoli však nejlesklejším kamínkem v mozaice.

Přes nevýraznost některých melodií se pod názvem Ty lidi skrývá velmi příjemná deska, kterou víc než autorský rukopis a baskytara drží pohromadě myšlenka, že nezáleží na žánru. Hudba je kvalitní tehdy, když jsou dobří „ty lidi“, kteří ji dělají.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Indies Scope
Žánr: alternativa
Celkový čas: 38:41

(Článek vznikl rozšířením minirecenze psané pro časopis FOLK)