Jak se vám líbí: Vnitřní cesta Mateje Tkáče

Matej Tkáč v rozhovoru líčí, že většina písní na jeho debutovém albu Škovránok vznikala velmi rychle, často „na jedno sezení“. Nahrával přímo u violoncella a texty i hudba přicházely současně. Pouze u některých skladeb, jako Korene nebo Memento mori, věnoval textům a kompozici více času. Jako příklad okamžité inspirace uvádí píseň Plynutie, kde „nic nezměnil – jak mi přišel text, tak jsem to nechal“.

Celý projekt stojí na spojení zpěvu a violoncella. „Já tam nezpívám úplně klasicky, jako nějaký zpěvák, ale spíš zpívám tak, jako bych hrál na violoncello,“ vysvětluje. Podle Tkáče je lidský hlas pro posluchače citlivější než nástroj, a proto se snaží přenášet principy zpěvu do hry a naopak. Zároveň přiznává, že zpívat a hrát na violoncello současně je pro něj velká výzva, obzvlášť u skladby Škovránok, kde se mu dlouho nedařilo zvládnout souběh dvou melodických linek. 

Samotnému vzniku alba předcházela dlouhá průprava: Matej Tkáč si dlouho nahrával jednoduché skladbičky a učil se na nich kompozici i práci se zvukem. Zlomem pro něj byla píseň Kam ma dovedieš, která vznikla bez omezení a zcela spontánně. Výsledné album podle něj pojednává o jeho vnitřní cestě a dotýká se univerzálních témat, jako je smíření s minulostí, ztráta, smrt nebo naděje. Silným příkladem je titulní píseň Škovránok, inspirovaná osobní ztrátou dítěte. Přesto autor zdůrazňuje, že skladba nese i poselství naděje a vnitřní síly, kterou čerpal i díky podpoře manželky.