Svatopluku Karáskovi k sedmdesátinám

Tvorbu Svatopluka Karáska zachycuje několik hudebních nosičů. Za pozornost stojí dvacet let stará koncertní nahrávka se skupinou Oboroh Nebeská kavárna i novější studiové album Halelujá!! s folkrockovou kapelou Pozdravpámbu (1999). Oficiálně vyšel záznam revolučního koncertu Karáska a jeho přátel z 1. ledna 1990. Ovšem dvě nejzásadnější písničkářovy desky vyšly souhrnně právě na podzim 2012 jako dvojalbum u vydavatelství Galén u příležitosti Karáskových 70. narozenin. Jednou z nich je písničkářova prvotina Řekni ďáblovi ne z roku 1978, druhou nahrávka Řek’s už ďáblovi ne?, která vznikla spojením koncertního záznamu z polské Vratislavi z listopadu 1989 a několika studiových snímků z téhož roku.

Chartista a později exulant Karásek promlouval ve svých písních k lidem jazykem blízkým lidové až hospodské  kultuře. Když byl písničkář v roce 1976 souzen v rámci procesu s Plastic People, hájil jej Jaroslav Seifert slovy: „Aby vystupňoval lidový charakter a přesvědčivost svých písní, aby zdůraznil jejich hlas, dostala se mu tam zcela logicky i tzv. sprostá slova. Jsou použita naprosto funkčně a vynutila si je naléhavost ostatního textu.“ Karáskovy texty jsou syrové, neučesané, nedodržují pravidla spisovaného jazyka ani verše (rytmus, rýmy). Přesto jsou zajímavé i po formální stránce. Většina Karáskových hitů totiž vznikla na melodie spirituálů a jiných známých písní a písničkář se snažil zvukem češtiny původním anglickým slovům přiblížit. Proto například Angel roll the stone away (Anděl odvalil kámen) „přeložil“ jako „Já jsem ňákej stounavej“.

Svou první desku Řekni ďáblovi ne Karásek natočil v roce 1978 v bytě Robina Hájka v Praze. Album poprvé vyšlo v koprodukci kanadské firmy Boží Mlýn a švédského exilového vydavatelství Šafrán 78. V době natáčení bylo Karáskovi necelých 36 let a do té doby si toho už dost prožil. Komenského bohosloveckou fakultu v Praze dokončil v roce 1968, ale už o tři roky později přišel o státní souhlas k výkonu duchovenské služby. Živil se jako kastelán, ale v roce 1976 byl ve zmíněném procesu se skupinou Plastic People odsouzen k osmi měsícům odnětí svobody („Texty písní uváděl vulgárním způsobem,“ uvedla mimo jiné obžaloba).

(Úryvky z rozsáhlejšího článku připraveného pro Katolický týdeník)