Slyšte, lidé! – Z Česka až na konec světa

Pořad zahájíme ukázkou z nejnovějšího alba člověka, pro kterého česká i moravská hudební tradice znamená hodně, ale který se zároveň nikdy nevymezoval státními hranicemi. Své první sólové album z počátku 90. let nazval Cesta na severozápad a vedle irské nebo velšské hudby v poslední době čerpá i z hudby balkánské. Řeč je o houslistovi a skladateli Janu Hrubém a vlastně i o jeho kapele Kukulín. Ta vydala nové album, pojmenované číslovkou 7, dlouhých dvanáct let po minulém nosiči Silmarillion. Neznamená to však, že by Jan Hrubý mezitím zahálel. Pokračoval ve spolupráci s Michalem Prokopem, natočil album zhudebněné poezie se zpěvačkou Marií Hoffman, koncertoval a nahrával s Vladimírem Mertou a občas také s Vladimírem Mišíkem. Zahrál si na velkém bluesovém festivalu v Americe a stal se členem české rockové Supergroup. Také vyšel knižní rozhovor Housle tečka Hrubý, který s houslistou připravil Milan Tesař z Radia Proglas. V této knize Hrubý přiznává, že skupina Kukulín momentálně – to bylo v roce 2013 – „živoří“: „Když mi někdo zavolá a nabídne hraní, já kolegy obvolám a teprve zjišťuji, jestli vůbec máme čas. Jenže takhle to nejde, z toho se musíme vyhrabat,“ říká. Prvním signálem onoho „vyhrabání“ bylo už na konci roku 2013 Hrubého 3CD Společné světy. Na něm se sice obešel téměř bez spoluhráčů – s výjimkou své dcery Andrey na flétny a irského harfeníka Seana Barryho – a navíc zde interpretoval především lidový repertoár, ale šlo o první album po deseti letech, které vyšlo skutečně pod Hrubého jménem. Nedávno pak konečně vyšla zmíněná novinka celé skupiny Kukulín, ve které nově Jana Hrubého, Jana Koláře a Rudu Hálka doplňuje právě Ir Sean Barry.

Petr Smetáček, pianista, hráč na perkuse, skladatel, kapelník, je znalcem a milovníkem afro-kubánské hudby. Nejen že nedávno vydal brožuru o této hudbě, ale stojí v čele hned několika uskupení, které sdružuje název Los Rumberos. Vedle Petra Smetáčka tvoří základ všech těchto projektů také kytarista Jan Burian. Společně pánové hrají jako duo, ale tvoří také základ tria i velké sestavy. Vedle vyjmenovaných nástrojů patří k jejich hudbě například strunný nástroj tres, trubka a samozřejmě zpěv. Ke spolupráci si pánové často zvou hosty jak z Česka, tak z různých latinskoamerických zemí.

Česko-americko-švédská formace Mosskin si na serveru Bandzone.cz zvolila žánrové označení etno-folk. A skutečně hraje hudbu na pomezí anglosaského i českého folku a nejrůznějších etnických vlivů, což je dáno i zvoleným nástrojovým obsazením – vedle kytary, houslí a basy na albu slyšíme xylofon, módní ukulele a v rukou hostů například akordeon, mandolínu a také nejrůznější efekty a syntezátory. Výsledkem je moderní a – nikoli výhradně – akustická hudební směs, do níž i lidský hlas zapadá jako další hudební nástroj.

V roce 2011 se na brněnské scéně vynořil nový fenomén – Dalibor Neuwirt, mladý hudebník původem z Ostravy. Se svým didgeridoo se začal objevovat na nejrůznějších přehlídkách typů předkol Porty a Open Miců a na klubových akcích a více než sám sebe propagoval svůj nástroj a nejrůznější netradiční styly hry. Od počátku byl spojen také s buskingem, tedy hraním na ulici, které však nebral jako cíl, nýbrž opět jako prostředek k šíření svého přístupu k hudbě, k improvizaci a k entuziasmu. Vedle hry na didgeridoo se věnuje hrdelnímu i „běžnému“ zpěvu, hře na xylofon, brumle nebo píšťalu koncovku. Zdůrazňuje, že 99 % jeho hudby tvoří čistá improvizace. Svůj dech nechá promlouvat jak ve volném proudu, tak v poskocích či pukání. Své hře říká „přírodní diskotéka“, a i když na první pohled působí jako hudebník-solitér, velmi brzy začal kolem sebe vytvářet naprosto přirozená uskupení. Jednu tvář jeho tvorby představuje trio Vlčí Mág, v němž se spojil s akordeonistkou Žanetou Vítovou a se zpěvačkou Saškou Polarczyk. Tvář další, tvářnější a barevnější – protože volnější – nabízí uskupení Zenový čaj. I když Dalibor v minulosti pod tímto jménem leckde vystoupil i sám, základ formace tvoří společně s ním Matouš Vinš, hráč na cajón, saxofon a low whistle. Své debutové album First Flush však pánové přímo nabili třaskavou směsí hudebních setkání.

Ondřej Herzán je písničkář, ale také cestovatel a právě na cestách často hledá inspiraci pro své písně. Jeho píseň Modlitba bolivijských nocí měla letos úspěch na brněnském kole Porty a zazněla i živě v našem pořadu Jak se vám líbí.

Skupina Annuluk vznikla a působí v Německu, ale v jejím čele stojí česká zpěvačka a skladatelka Míša Holubová. Hudbu, kterou skupina Annuluk hraje, bychom mohli zařadit do škatulky world music, ale kapela má na svém kontě také remixové album s elektronickými verzemi svých písní.

Jihomoravské duo Korajunglejazz tvoří Pavel Šmíd, který hraje na akustickou kytaru, a Jiří Bouda, hráč na koru, mnohostrunný nástroj ze západní Afriky. Jiří se na koru učil hrát jednak přímo v africké Guineji, jednak ve Velké Británii. Hudba moravského dua je poctou africkým mistrům a zároveň kvalitním dokladem toho, že neokoukané nástroje a nové barvy mohou být pro domácí scénu přínosem. Duo letos zvítězilo v jihomoravském kole Porty.

Lenka Lichtenberg je zpěvačka, která ještě jako dítě školou povinné zpívala po boku Jiřího Suchého v Semaforu. Později však emigrovala do Kanady, tam stále žije a věnuje se židovské hudbě. Své dosavadní bohaté zkušenosti zúročila na svém nejnovějším albu, nazvaném Lullabies from Exile. Třebaže jde o víceméně monotematickou kolekci ukolébavek, můžeme zde vnímat jasný přesah – nejen kulturní, ale i společenský. Už z názvu, který vyjadřuje protiklad exilu a domova, je patrná snaha nabídnout prostřednictvím písní více než pouhé melodie. Spolu s Lenkou Lichtenberg se na albu podílel loutnista Yair Dalal, který je držitelem ceny BBC Award for World Music a také dlouhodobým aktivistou bojujícím za zlepšení izraelsko-arabských vztahů. Sám do projektu přinesl tradiční židovské písně z někdejší Babylónie, dnes muslimského Iráku. Lenka Lichtenberg výběr doplňuje skladbami aškenázských, tedy středoevropských, židů, písněmi v jidiš, které se v našich myslích nutně pojí s pohnutými dějinami dvacátého století. A také ukolébavkami českými, moravskými a slovenskými.

Skupinu Deshane tvoří norská zpěvačka Ane Bjerkan a české duo Deši, což jsou manželé Lukáš Pilnaj a Eva Pilnaj Žižkovská. On hraje na didgeridoo a fujaru a ona na klarinety, saxofon a bicí. Na albu s názvem Kopsloin účinkuje také několik hostů – zpěvačka Karoline Dahl Gullberg, hráč na západoafrickou koru Jaroslav Mugrauer nebo Pepino Thomayer, který hraje na indická tabla. Ale jak se vůbec čeští muzikanti potkali s norskou zpěvačkou? Manželé Pilnajovi tráví pravidelně podzim v Norsku. Jednou měli koncert v Oslu, kam však nepřišel vůbec nikdo, až právě na zpěvačku Ane Bjerkan z poloostrova Inderøy. O pár dní později měla Ane v rámci semináře na hudební konzervatoři za úkol zkusit spolupracovat s jiným druhem hudebníků v jiném žánru. Oslovila české duo Deši a po prvních společných improvizacích se ukázalo, že se trojice intuitivně doplňuje a že společně tvoří radostně a lehce.

Eviyan je americké trio české zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, kterou doplňují Gyan Riley, kytarista rozkročený mezi minimalismem a world music, a Evan Ziporyn, klarinetista, který stál řadu let v čele souboru Bang on a Can All-Stars, s nímž Iva Bittová před deseti lety natočila album Elida. I když na sebe Iva Bittová strhává svým výrazným projevem pozornost, Eviyan je projev tří výrazných a zkušených osobností. Trio vydalo album Nayive.