Slyšte, lidé! – přehled západočeského folku

Válka v nás je název prvního alba mladého plzeňského písničkáře Michala Willieho Sedláčka. CD obsahuje deset jeho vlastních písní, ve kterých se autor doprovází na kytaru, případně na foukací harmoniku. 

Další plzeňský písničkář, Hynek Kočí, vydal své první oficiální album Předměstí. Hynek je učitel, má 32 let a dvě děti. Původně se učil hrát na akordeon, ale jako písničkář se doprovází na kytaru. Na ni je samouk a v současné době používá tři nástroje – jednu kytaru elektrickou a dvě akustické. Rád má kytary z cedrového dřeva, které mají trochu jiný zvuk než klasické smrkové nástroje. Na své první oficiální album Hynek Kočí vybíral ze svých asi 80 písní. CD natočil ve spolupráci s producentem Filipem Špindlerem. Na otázku, zda je pro ně těžší napsat hudbu, nebo text, Hynek Kočí odpovídá: „Určitě napsat text. Hudba už jde potom sama.“ Celý rozhovor si můžete přečíst na webu Plzeňské kapely.cz.

Mužský vokální soubor Hlasoplet založili v roce 2003 Zdeněk Lahoda a David Vaňáč, kteří kolem sebe soustředili další členy operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. I když se členové skupiny věnují profesionálně vážné hudbě, v Hlasopletu zpívají rozmanitý repertoár – písně z divadla Semafor, spirituály, americké country melodie s vlastními českými texty nebo jazzové standardy. Hlavními devízami kapely jsou „přirozenost, preciznost, pestrost, hudební vtip a hlasový rejstřík od hutných basových tónů až ke kultivovaným falzetovým výškám“. Loni Hlasoplet vydal vánoční album s názvem Betlém, které obsahuje především autorský repertoár Zdeňka Lahody a Davida Vaňáče s vtipnými texty Viléma Dubničky. Hlasoplet ve svých vánočních písních zdůrazňuje duchovní rozměr, ale za pozornost stojí i zcela civilní témata.

Trampský bard Béďa Šedifka Röhrich je jednou z největších legend západočeské scény. Na kytaru se jako samouk začal učit hned po válce, akordy opisoval ze sešitků taneční hudby. Brzy se sám stal autorem písní, ale věnoval se i jiným záležitostem. Dlouho byl například šéfem celostátního klubu trampských řezbářů a je také organizátorem trampských akcí. V současné době se stará o trampskou osadu Komáři a připravuje rozhlasové pořady. Příležitostně se také objevuje ve filmech jako herec a jeho písně má v repertoáru řada trampských a folkových kapel včetně Nezmarů, Roháčů nebo brněnského T. E. Bandu. Autor, jehož písně hrají trampové už několikáté generace, připravil loni bilanční album Ranvej života. Účinkuje na něm nejen on, ale do studia si pozval spoustu kamarádů – například Jaroslava Samsona Lenka, Míšu Leichta, členy trampské skupiny Lístek, svého syna kytaristu Michala Röhricha, Přemka Haase ze skupiny Navzájem, písničkáře Jirku Muchu, jazzovou zpěvačku Vlaďku Bauerovou nebo skupinu Přelet MS.

Jedním z hostů na albu Bédi Šedifky Röhricha Ranvej života a současně jedním z předních plzeňských muzikantů je Míša Leicht. Známý je především jako kapelník bluegrassové skupiny Cop, která u nás v tomto žánru patří k nejlepším – však má na svém kontě i žánrového Anděla. Kromě toho měl Míša Leicht také skupiny Forehand a vystupuje i jako sólový písničkář, i když je pravda, že přednost dává kolektivu. Ostatně v bookletu svého sólového alba Je to dobrý… napsal: „Nikdy jsem si nepomyslel, že natočím svoji vlastní desku. Sázel jsem na kolektivní práci. Netušil jsem ani, že bych kdy mohl skládat písně, natož texty. Okolnosti mě k tomu přiměly někdy před čtvrtstoletím a to je dost dlouhá doba pro vytvoření materiálu na dlouhohrající desku. Melodie jsou jednoduché, tedy hratelné, texty prosté a hlavně ze života.“ I Míša Leicht má další aktivity. Je to zapálený motorkář, moderuje na festivalech a jako moderátor účinkoval i v televizi.

Skupina Čáry Máry vznikla před pěti lety a hraje, jak tvrdí, folk s prvky jazzu, a s oblibou využívá také vícehlasého zpěvu. „Je nás pět, z toho dvě maminky a dva strojvedoucí, takže domluvit zkoušku dá zabrat. Houslista dojíždí z dálného východu, jinak jsme z Plzně,“ píšou o sobě na svém webu.

V Klenčí pod Čerchovem na Chodsku žijí manželé Moryskovi, kteří společně s Jihočechem Karlem Dvořákem tvoří základ poměrně početné skupiny Zrcadla. Karel Dvořák hraje na housle, Pavel Morysek na kytaru a jeho žena Martina na dudy a klávesy. V kapele působí také dvě její sestry – Irena Honzíková hraje na akordeon a Ivana Melicharová na kontrabas. Zrcadla vycházejí z folkrocku, ale díky použití chodských dud mají v některých momentech blízko i k world music. Své první album s názvem Hrací skříňka skupina vydala v roce 1996. Druhé CD s názvem Země motýlů vyšlo v roce 2002. A loni, tedy po 12 letech, kapela vydala dlouho očekávanou desku Večírek Hitachi. I když album vyšlo i na CD, primárním nosičem je v tomto případě skutečně klasická vinylová deska, kterou výtvarník Karel Dvořák pojal jako opravdu nádherný artefakt.

Jen tak je mladá plzeňská kapela, která se dala dohromady na konci roku 2008. V lednu 2010 vyhrála republikové kolo Dětské Porty ve své kategorii  a zároveň se stala prvním držitelem Zlaté Porty v historii soutěže. Do roku 2012 obhájili ještě dvakrát a nyní jsou trojnásobnými vítězi. Repertoár obsahuje známé hity z oblasti folku a country, ale i popu z 60. let, ale hrají také písně z pera Michala a Bédi Röhrichových. Od roku 2012 se Jen tak věnují i autorské tvorbě a o rok později začali intenzivněji spolupracoval se Zdeňkem Lahodou ze skupiny Hlasoplet. 

Janek Eret je autor a kytarista, který stál v letech 2000–12 v čele skupiny Sedm nedostatečných. V současné době Janek svůj starší repertoár i své nové autorské písně hraje s kapelou Janek Eret Trio, ve které jej doplnili dva špičkoví muzikanti – už několikrát zmíněný Michal Röhrich a mandolinista Petr Vrobel.

Už 40 let fungují v západočeském Lokti Roháči, původně čistě trampská kapela, která však postupně svůj záběr přece jen o něco rozšiřovala. V roce 2003 ostatně řekl její kapelník Ríša Melichar: „Chtěli jsme muziku dělat s trochu širším záběrem. Každý z nás něco poslouchá a okruh věcí, které se ti líbí, je velký, takže nás to táhlo i kousek za hranice trampské písničky, až nás to v podstatě přetáhlo úplně. Dneska máme vyloženě folkový repertoár, sem tam něco z country, zazpíváme si spirituálek, lidovku.“ Ovšem když si poslechneme zatím nejnovější album Roháčů Pojďte jen dál z roku 2014, trampských témat na něj najdete stále dost. Roháči jsou totiž tradiční skupina v tom nejlepším slova smyslu a nabízejí přesně to, co od nich jejich fanoušci čekají.

Plzeňská country skupina Lignit hrála původně jen po hospodách a u ohňů, ale před deseti lety se začala objevovat i na festivalech a samostatných koncertech. Své nejnovější album Pasiáns vydala v roce 2014.

Velmi zajímavou postavou na plzeňské hudební scéně je písničkář, kytarista a producent Jirka Mucha. Začínal s rockovou hudbou, ale velmi brzy se začal věnovat jazzu a především hudbě indické. Přímo v Indii spolupracoval s tamními zpěváky, hudebníky a autory filmové hudby a na hudbě k indickým filmů se podílí dodnes. Vedle toho se však věnuje také folku – v písničkářském duu s Janou Balejovou vyhrál soutěž Notování a v roce 2012 vydal své první sólové album Jinou cestou.

Jako poslední nám bude hrát a zpívat písničkář – zdaleka nejen trampský – Vojta Kiďák Tomáško. Jeho nové album se jmenuje Jak dravá voda a vyšlo, jako velká část  produkce západočeských kapel, u plzeňského vydavatelství Avik.