Slyšte, lidé!: Písně hor, podzemí a středozemí

„Jsem myšlenkovou podstatou levičák a freudista,“ říká zpěvák a textař opavské skupiny Ladě Michael Kubesa. A pokračuje: „Když píšu, prožívám to i citově. A pokud mi přijde, že má být v textu vulgární slovo, tak tam holt je. Myslím, že celým životem dávám najevo, že žádný sprosťák, ve smyslu sprostě myslící člověk, nejsem. A i proto si to, pro zdůraznění, prostě lajznu.“ Ladě právě vydávají své třetí album s názvem Lešť, které původně domluvený vydavatel právě kvůli vulgárním výrazům v textech odmítl vydat.

Z oblasti Jeseníků pochází světově uznávaný výtvarník a také mnohostranný hudebník a písničkář Jaromír Švejdík. Známe jej ze skupin Priessnitz a Umakart, napsal několik písní pro Václava Neckáře včetně hitu Půlnoční, stojí za filmem Alois Nebel. A byl stál u zrodu dalšího zajímavého projektu. U příležitosti 90 let od úmrtí pražského spisovatele Franze Kafky sestavil kapelu Kafka Band. Do projektu si přizval spisovatele Jaroslava Rudiše, který do hudby recituje Kafkovy německé texty. V čele kapely vedle Jaromíra Švejdíka stojí jeho kolega ze skupiny Umakart Dušan Nejwerth. Album Das Schloss obsahuje pasáže z Kafkova románu Zámek, a to v první řadě v německém originálu. Hovoříme-li tedy o drsné poetice, případně o nehostinnosti, která se promítá do hudby, v případě Kafka Bandu to platí dvojnásob. S horalským uměleckým myšlením Jaromíra Švejdíka korespondují existenciální Kafkovy texty.

Hovoříme-li o poetice hor a současně o nehostinném prostředí Sudet jako formativní záležitosti, patří do tohoto pořadu i skupina Houpací koně z Ústí nad Labem. Hraje přímočarý rock bez příměsí dalších stylů a ve svém žánru se za více než 20 let existence stala svým způsobem legendou. I tento fakt ocenila porota hudebních cen Apollo, která aktuální album nazvané příznačně Everest zařadila mezi sedm nejlepších českých desek roku 2013. Sami Houpací koně však po zveřejnění nominací vyjádřili oficiálním dopisem své rozpaky nad tím, že oficiálním partnerem cen je Ochranný svaz autorský – OSA. Ve svém vyjádření uvedli: „Působení této organizace z našeho pohledu dlouhodobě brzdí celou zdejší nezávislou hudební scénu – především tím, jak zatěžuje organizátory malých a středních hudebních akcí, jakým způsobem vykonává svou zákonem danou povinnost monopolního správce autorského práva a také tím, jak přerozděluje vybrané prostředky. S tím se filozofie naší kapely zásadně rozchází.“ Zpěvák a kytarista skupiny Jiří Imlauf v červenci 2014 velmi otevřeně promluvil o své spolupráci s komunistickou Státní bezpečností. V rozhovor pro Mladou frontu Dnes vyprávěl: „Vůbec nevím, kdy si mě začali vést. Měl jsem konflikt s vrátnou na koleji, na chmelové brigádě nebo v hospodě, tam to bylo nejspíš vyprovokované hospodským, přijeli si pak pro mě na kolej a šel jsem na pár hodin do cely. Byl jsem určitě mezi těmi, kdo se na spolupráci hodili.“ To, že podle spisu projevil souhlas se spoluprací, prý podle něj bylo vynucené.

Se Státní bezpečností si zadal i undergroundový písničkář a akordeonista Jim Čert, vlastním jménem František Horáček. Spolupráci ukončil pod záminkou chronického zánětu jater v březnu 1989 a v roce 2007 se za ni veřejně omluvil. Jim Čert se v polovině 80. let začetl do Tolkienova Pána prstenů a na texty z něj napsal cyklus písní. „V jeho repertoáru to byla výrazně nová, umírněnější nota – tajuplně lyrická až baladická,“ píše publicista Jaroslav Riedel.

Na svérázné undergroundové poetice stojí hudba brněnské skupiny Děti kapitána Morgana. „Já nezpívám, jen se snažím sdělovat texty,“ říká její frontman Jaroslav Záděra. Většinu dosavadního repertoáru skupiny tvoří verše dvou už zesnulých básníků podzemí – Milana Kozelky a Pavla Homéra Ambrože. V případě druhého z nich šlo o zhudebňování osobních zápisků na papíře, které kolovaly v rámci party. Od Kozelky skupina vybírala ze sbírky Koně se zapřahají do hracích automatů a na sklonku života jí básník věnoval některé své nejnovější verše. Druhé album skupiny Děti kapitána Morgana se jmenuje Mami, proč jsi nezůstala v Africe. Vedle Jaroslava Záděry skupinu tvoří Ivan Manolov, Vladan Ronner, Martin Kostač, Petr Kovařík a Tony Julina. Doplním, že album vydalo, stejně jako koncertní CD Jima Čerta, opět brněnské vydavatelství Indies Happy Trails.

Skupina DG 307 vznikla vznikla v roce 1973. Její zakladatel Pavel Zajíček byl v roce 1976 odsouzen na jeden rok odnětí svobody ve známém procesu, který se stal podnětem pro vznik Charty 77. Po návratu z vězení Zajíček kapelu nakrátko obnovil, nicméně v roce 1980 se kvůli vzrůstajícímu policejnímu nátlaku rozhodl odejít do exilu. Nahrávky, které vznikly v mezidobí mezi Zajíčkovým vězněním a odchodem, v letech 1979 a 1980, vydalo na pěti discích vydavatelství Guerilla Records pod souhrnným názvem Svědek spálenýho času. Hudba skupiny DG 307 byla syrová, jejím cílem nebylo lahodit uším, ale autenticky vykreslovat pocity svých tvůrců i posluchačů. O textech Pavla Zajíčka napsal publicista Josef Rauvolf: „Jeho básně byly syrové, rezignovaly na gramatická pravidla, šly na dřeň věci. Zároveň byly neseny zvláštním, až patetickým apelem. Říkaly: Proberte se a podívejte se, jak a v čem žijete.“

Hudba krnovské skupiny Bratři Orffové má k undergroundovému zvuku DG 307 nebo Dětí kapitána Morgana daleko. Poetikou se mi však do tohoto pořadu hodila – opět vzhledem k drsné přírodě a nehostinnému horskému prostředí jako zdroji inspirace. Bratři Orffové za své druhé album Šero obdrželi cenu české hudební kritiky Apollo za rok 2013 a také dvě ceny Anděl – v kategoriích Skupina roku a Album roku.

S undergroundem je totiž pevně spojený výtvarník, básník a textař Libor Krejcar – ostatně album, o kterém budeme hovořit, vyšlo opět u vydavatelství Guerilla Records, které se na underground zaměřuje. Libor Krejcar založil projekt Tamers Of Flowers, který dále tvoří kytarista Radim Vinduška, baskytarista Jiří Dračínský, bubeník Libor Kapička a Dominik Nagy, hráč na didgeridoo. Zpívají – nebo spíše recitují – Libor a Mariana Krejcarovi. V projektu Tamers Of Flowers jde o propojení poezie a hudby a k živému provedení programu patří také videoprojekce.

Gregor Samsa je hlavní hrdina známé povídky Proměna. A Gregor Samsa je pražská skupina, kterou založili tři etničtí Maďaři původem ze Slovenska. Trio tvoří kytarista Kornél Lévay, bubeník János Bodák a baskytarista a zpěvák Attila Gál. Hrají alternativní rock s texty v maďarštině a češtině.

Asi nejbizarnějším hudebním titulem, který u nás v poslední době vyšel, je nové album skupiny Skrytý půvab byrokracie. Kapela se zaměřuje na zhudebňování textů, které by málokoho napadlo zhudebnit – filosofických pojednání, vysokoškolských učebnic nebo návodů k použití. To vše překonala na své novince s názvem Zpráva. Jde totiž o zhudebněný protokol o pitvě Obergruppenführera SS Reinharda Heydricha, provedené 4. června 1942 ve 12.00 v městské nemocnici Bulovka profesrovem Hamperlem, přednostou patologického ústavu německé Karlovy univerzity v Praze, za spolupráce profesora Weyricha, přednosty Ústavu soudního lékařství německé Karlovy univerzity v Praze.

Tak jako Bratři Orffové zvítězili za rok 2013 v cenách české hudební kritiky Apollo, vyhrála první cenu v další anketě, v nezávislých hudebních cenách Vinyla, skupina Vložte kočku. Porota vyzdvihla především její „hudební volnomyšlenkářství“, což se myslím, do tohoto pořadu také hodí. Jeden z porotců, publicista Karel Veselý, napsal: „Existují hudebníci, kteří v distribuci svých desek vyznávají přísnou nezávislost. Jen málokdo ale tyto postoje dokáže spojit se stejně osobitou hudbou, která by jejich názory dokázala převést i do praxe.“ Skupina Vložte kočku hraje hudbu na pomezí elektronického rocku, rapu, popu, alternativy i folku a v písní, kterou si pustíme, dokonce cituje Jaromíra Nohavicu.