Slyšte, lidé! – Magorovi s úctou…

Jedním z umělců, jejichž tvorba je spojena s dílem Ivana Martina Jirouse, je sochař a řezbář Libor Krejcar. Jirousovu sbírku Rok krysy například „zdobí“ odlitky mrvých a vysušených potkanů z básníkova statku, jejichž autorem je právě Krejcar. Toto své dílo z roku 2002 nazval Magorovi strážci. Už v 80. letech však vyřezal ze dřeva metr vysokou Magorovu Valdickou kočku, zdobenou tetováním na památku Jirousova věznění. V roce 2013 vyšlo album Mezi nebem a zemí Krejcarovy skupiny Tamers Of Flowers a na něm najdeme i jeden zhudebněný text Magora Jirouse – L. K.

Ze zhudebněných veršů Magora Jirouse sestavila své druhé album rocková skupina Safenat Paneach. Rock, který tato skupina hraje, je dynamicky členitý a barevný. Ten, kdo je ochotný hledat, najde pod skořápkou hluku krásu a touhu po Bohu stejně jako v básních Ivana Martina Jirouse. Spolupráce se špičkovým producentem Janem Brambůrkem a finální zvukové úpravy vyhledávaného odborníka Ecsona Waldese jsou pak důvodem, proč po albu mohou bez obav sáhnout i ti, kteří v 90. letech nesleodvali křesťanskou rockovou scénu a který nic neříkají jména členů kapely Petr Wagner, Petr Čapek nebo Michal Homolka.

Dalším umělcem, který se Jirousovou tvorbou soustavně zabývá, je Tomáš Šenkyřík, někdejší kapelník folkové skupiny Cymbelín a také milovník a skladatel náročnější soudobé hudby a hudby ambientní. Tomáše Magorovy verše zaujaly už na začátku 90. let, kdy se s nimi seznámil poprvé. „Ta poezie mě okamžitě uchvátila. Některé verše mi potom začaly tak nějak přirozeně znít v hlavě a bylo to stále intenzivnější,“ říká. V roce 2001 natočil se skupinou Cymbelín Jirousovu zhudebněnou báseň Panně Marii s děťátkem. Vzpomíná: „Když jsme ji nahráli, sháněl jsem Magora všude možně, ale nedařilo se mi s ním setkat. Tak jsem mu nahrávku na oficiálně vydané magnetofonové kazetě nechal ve Vydří na parapetu za oknem. Až asi za rok se mi donesly zprávy, že se mu to líbí a že to pouštěl na různých pařbách. Pak jsme se osobně potkali v Roxy a tam mi řekl osobně, že měl z toho radost a že je mu tato hudební poloha blízká. Někdy v roce 2005 jsme vystupovali v Jemnici na festivalu Magor dětem. Hrál jsem tam s Tomášem Hradilem různé coververze Velvetů apod. Po hraní jsme seděli za pódiem a já jsem Magorovi bezprostředně řekl, že jsem právě zhudebnil jeho báseň Kateřina řekla, že bych mu to chtěl zahrát a jestli bych mohl zhudebnit i další jeho básně. Řekl mi: Jasně, líbí se mi, jak to děláš, zhudebni, co chceš.“ A právě tuto výzvu vzal Tomáš Šenkyřík za svou a v roce 2014 nahrál album pojmenované podle nejkratší Magorovy básně: I vši. Hudebním partnerem mu na tomto albu je Tomáš Vtípil.

Ivan Martin Jirous v 70. letech inicioval propojení undergroundu s českými intelektuály a především s Václavem Havlem. „Až nás zavřou, tihle lidé budou jediní, kteří se nás můžou zastat,“ napsal v nedokončené próze Pravdivý případ Plastic People. K setkání s Václavem Havlem došlo v březnu 1976 a budoucí prezident o deset let později o Magorovi psal: „Měl vlasy až na ramena, jiní vlasáči k němu přicházeli a zase odcházeli a on mluvil a mluvil a vysvětloval mi, jak to všechno je.“

Dne 25. října 1977 promluvil Ivan Martin Jirous na vernisáži obrazů svého přítele Jiřího Laciny v klubu SSM, tedy Socialistického svazu mládeže, v Michalské ulici v Praze. Prohlásil tam, že SSM zanikne, zatímco „hodnota těchto obrazů přetrvá“. SSM už dávno neexistuje, ale Jirousova tvorba je stále živá.