Slyšte, lidé! – Jak na Shakespearovy sonety?

16. října 2017 Aktuality, Aktuality k vysílání, Folk Autor: Milan Tesař

Sonety Williama Shakespeara představují už několik století velký inspirační zdroj pro hudební skladatele. V aktuálním vydání pořadu Slyšte, lidé! si představíme několik jejich úprav z poslední doby. Prostor dostane brněnská skladatelka a pedagožka Dada Klementová, britský kontrabasista a skladatel Gavin Bryars, ale také Bratři Ebenové nebo skupina Chinaski. Poslouchejte v repríze 17. října 2017 od 16.55 nebo kdykoli z audioarchivu.

„Jeho verše nejsou moralistní, ale tragické v tom, jak při různých pohledech na vlastní já dospívá ke stavu, v němž jsou vnímání i jazyk ovlivněny pocitem odcizení. Autor sleduje zároveň své psychologické i společenské zájmy,“ píše Park Honan, životopisec Williama Shakespeara, v kapitole Básník sonetů.

O sonetu jako literární formě se učíme ve školách. Zpravidla víme, že jde o čtyři sloky, první dvě mají vždy čtyři verše a další dvě po třech verších. To platí například pro sonety, které proslavil italský básník Francesco Petrarca. Sonet anglický nebo shakespearovský má stejný počet veršů, ale struktura, a tím pádem rýmování, je trochu jiné. Jedná se o tři sloky po čtyřech verších a závěrečné dvojverší. Výjimkou jsou u Shakespeara Sonet 99, který má 15 veršů a Sonet 126, který je strukturován do sedmi dvojverší. Zajímavé je i to, že u Shakespeara dochází k myšlenkovému obratu nebo pointě zpravidla až na konci básně, v závěrečném dvojverší. Vše, co mu předchází, je vlastně příprava posluchače nebo čtenáře, na toto literární vyvrcholení.

Celá sbírka Shakesepearových Sonetů obsahuje 154 básní, z toho dvě poslední jsou alegorické bez konkrétního věnování. Sonety č. 127–152 jsou věnovány Dark Lady, tedy „temné dámě“ a většina, tedy 126 prvních básní, je připisována neznámému mladému muži. Sonety v kompletní podobě poprvé publikoval v roce 1609 Thomas Thorpe. I když svou formou i obsahem znamenaly tyto básně revoluci v žánru sonetu, který předtím proslavil Francesco Petrarca, Shakespearovo básnické dílo docenili až romantičtí autoři a plně je respektováno až od 19. století.

V pátek 27. října přednese své pásmo zhudebněných Shakespearových sonetů Nothing Like The Sun v Praze na festivalu Struny podzimu anglický kontrabasista a skladatel Gavin Bryars se svým Ensemblem. Ten nedávno v rozhovoru pro naše rádio řekl: „Shakespeare je největším spisovatelem anglického jazyka. Spousta ustálených jazykových spojení pochází z jeho díla. Naše kultura je citacemi z jeho díla prostoupena. Shakespeare – a je jedno, zda je opravdu autorem celého díla, jež je mu připisováno – je mistrem úchvatného jazyka.“