Slyšte, lidé!: Což takhle dát si Ryvolu…

Příjemná, ale nedůležitá vzpomínka na Wabiho Ryvolu – tak charakterizoval album Romana Horkého 19 ztracených písní Wabiho Ryvoly internetový magazín Musicserver. Na obalu CD je sice uveden název skupiny Kamelot, ale ve skutečnosti jde především o sólovou nahrávku Romana Horkého, který si z původního Kamelotu přizval pouze kytaristu Viktora Porkristla. Dále na albu účinkují členové nové sestavy zpěvačka Blanka Šrůmová, kontrabasista Petr Surý a jako host také zpívající a hrající politik Petr Bendl. Autor zmíněné recenze Honza Průša píše: „Dal se krátit rozsah alba, nepřizvat nezpěvák Bendl, zkusit skladby více proaranžovat a najít jim dnešní, novější tvář. Na druhou stranu – Ryvolovy písně budou stejně nejlíp znít v lese u ohně, mezi vandráky. Tam patří. A tam je existence této desky zcela nepodstatná.“

Písně Wabiho Ryvoly jsou klasikou trampského žánru – podobně jako zlidověly skladby Jarky Mottla z doby první republiky, staly se jeho skladby legendou ještě za autorova života a trampové si je v 70., 80. i 90. letech zpívali se stejnou samozřejmostí jako Ascalonu nebo Niagaru. A nejen trampové. „Zaplaťpánbůh, že ti kluci a holky, kteří tenkrát jezdili na Portu a brali ji za svou, začali chápat, že ty ryvolovky vlastně patří jim, že jsou vlastně o nich a že jsou nádherné,“ píše například znalec trampské scény a kapelník skupiny Pacifik Tony Linhart.

Sám Roman Horký o Ryvolovi píše: „Už v mém dětství jsem o něm slýchával, aniž bych věděl, že písně, které zněly u osadních srubů, táborových ohňů a na dalších mnoha sešlostech, jsou jeho vlastní odžité příběhy. Vlastně se tak stal mým písničkářským guru, aniž by na konci 60. let minulého století tušil, že někde v Brně vyrůstal chlapec, jehož očaroval svým prazvláštním světem melodií, textů a metafor.“

Písně Wabiho Ryvoly a také jeho bratra Mikiho, podobně jako tvorba jejich generačního druha Kapitána Kida, se od tulácké romantiky a idealizované přírody vrátily k realitě všedního dne. Přitom si zachovaly svéráznou poetiku, trampskému žánru vlastní. I proto je s oblibou zpívaly také skupiny, které po formální stránce měly blíž k tradiční trampské písně, postavené na vícehlasých vokálech. Jednou z nich byl Příboj, který působil v Brně a okolí především v 60. a 70. letech. Do Ryvolova rodiště Kladna to odtud sice bylo daleko, ale jihomoravské skupiny si písně bratrů Ryvolových a jejich skupiny Hoboes velmi brzy zamilovaly.

V pořadu Slyšte, lidé! vám Ryvolovy písně vedle Romana Horkého a jeho Kamelotu budou hrát také další jihomoravské kapely Příboj, Karabina, T. E. Band a Přístav a kromě nich také českobudějovičtí Nezmaři.