Profil Jaroslava Olina Nejezchleby ve Slyšte, lidé!

„Když po letech v ETC… setřásl nesmělost, uměl být hlavním zpěvákem v plném slova smyslu,“ tvrdí publicista a hudebník Ondřej Konrád o svém kolegovi z kapely Blues Session, Jaroslavu Olinovi Nejezchlebovi. Desátého ledna 2010 oslavil tento vyhledávaný koncertní a studiový violoncellista a baskytarista a příležitostný zpěvák a člen mnoha kapel (ETC…, Blues Session, Marsyas) padesáté narozeniny. A v téže době se stal sólovým písničkářem. Právě v roce svých 50. narozenin totiž vydal své první sólové CD s názvem Noční lov.

I když za téměř 30 let profesionální hudební dráhy Nejezchleba potkal řadu spoluhráčů, pro natočení sólového CD si vybral jediného, kytaristu Norbiho Kovácse, se kterým spolupracuje v Ivan Hlas Triu. „Navíc jsem měl s Norbim úžasnou zkušenost, když jsme točili muziku do pohádky Jitky Němcové Křišťálek meč. Strávili jsme spolu spoustu času ve studiu a já jsem zjistil, že je senzační jako muzikant i jako člověk, který rozumí nahrávací technice. A protože máme ve spoustě věcí společné cítění, řekl jsem si, že to zkusíme jen ve dvou,“ líčí Olin. Sám vedle violoncella natočil baskytaru, mandolu, housle a další nástroje včetně bicích, které však nahrával postupně – jeden buben či činel po druhém. Norbi vedle kytar ovládá banja a mandolíny.

Vedle tohoto skutečně sólového CD mapuje Nejezchlebovu dráhu také bilanční dvojalbum 25 let v tom, které vyšlo v roce 2008. První disk obsahuje výběr studiových nahrávek z let 1990–2004, ve kterých se Olin představuje více jako zpěvák než jako violoncellista – a kromě cella hraje i na housle či mandolu. Druhé CD pak přináší záznam ze slavnostního koncertu, na kterém Nejezchleba postupně vystoupil s kapelami Njorek, Ivan Hlas Trio, ETC…, Blues Session a s bývalými členy Marsyas.

Jaroslav Olin Nejezchleba vystudovat v Brně konzervatoř a poté se měl – nebo mohl – živit vážnou hudbou. Na otázku, jak by vypadala jeho kariéra, kdyby dal přednost klasice před bigbítem, mi odpověděl: „Asi by se nedělo nic zvláštního. Byl bych členem orchestru, kde bych se vždy po pár letech pošoupl o jednu židli dopředu. Do toho bych asi na Moravě hrával s cimbálkou a tu a tam bych se snažil zahrát si nějaký bigbít. Možná bych se tedy stal členem nějaké místní folkové nebo folkrockové kapely, kde bych se vytahoval tím, že se trochu znám s Mišíkem a s Marsyas. A nějak bych to všechno kombinoval dohromady.“