Poslední výstřel: Aby nám fanynky daly pokoj...
Ivan Gajdoš se narodil v Bruntále v roce 1973. Vystudoval Střední pedagogickou školu v Krnově, obor vychovatel, a dále navazující dvouleté pomaturitní studium v oboru pedagog volného času se zaměřením na hudební výchovu. Od roku 1994 do současnosti vyučuje na ZUŠ Krnov obor kytara. Vedle toho však stojí v čele dvou pozoruhodných skupin: Bratrů Orffů a Posledního výstřelu. Ta druhá, energičtější, loni vydala nové CD s názvem Rozhodně nečekejte sex. V pořadu Jak se vám líbí jsme si je představili v listopadu a přepis části rozhovoru vám teď přinášíme.
Ivane, fungují stále obě vaše kapely?
Ano, fungují, ale koncertujeme teď spíše sporadicky. S Bratry Orffy jsme měli poslední koncert v září 2008 v krnovské synagoze a potom jsme si dali dlouhou pauzu. Momentálně Orffové čekají na druhou desku. A rozhodli jsme se, že dokud album nevyjde, nebudeme ani moc vystupoval. A tak jsme znovu oživili Poslední výstřel, který momentálně hraje asi čtyřikrát do roka.
Co mají tyto dvě kapely společného a čím se liší? Váš vydavatel například o Posledním výstřelu píše jako o „paralelním nebo relaxačním projektu skupiny Bratři Orffové“. Souhlasíte?
Základní shoda je v tom, že já a baskytarista hrajeme v obou kapelách. Ostatní členové jsou různí. Při nahrávání desky jsme se ale sešli taky společně s Matoušem Godíkem a Lukášem Novotným, kteří do nahrávání vstoupili jako „producentský tandem“, stejně to bylo také u Bratří Orffů. Pokud jde o charakter hudby, těžko se to porovnává. Ale Bratři Orffové hrají klidnější hudbu spíše k zamyšlení, zatímco Poslední výstřel je veselý, radostný. Jde o dvě zcela odlišné kapely, i když já jsem v obou většinovým autorem.
Jak pracuje Poslední výstřel na aranžích písní?
Poslední výstřel je živelná kapela. Doteď to fungovalo tak, že jsem něco přinesl na zkoušku, kluci to začali nějak hrát a tak to zůstalo. Takto jsme to dělali 15 let a některé písně jsme celou tu dobu hráli pořád stejně. Ale aranže na nové desce ovlivnila šestice lidí kolem Bratří Orffů, především pak producentská dvojice Lukáš Novotný a Matouš Godík. Sedli jsme si na půdu a tam jsme nahrávali. Přemýšleli jsme, zkoušeli, vymýšleli nové aranže.
Jaké má takové domácké nahrávání na půdě výhody oproti profesionálnímu studiu?
Hlavní výhoda je, že vás nic netlačí – čas ani peníze. Hodiny v nahrávacím studiu jsou drahé a navíc se tam na vás projeví stres a nervozita. Nahráváte-li doma a něco se nepovede, tak se to prostě zkusí podruhé, potřetí a ono to nějak dopadne. Ve studiu jste tlačeni časem a omezeni penězi.
Album se jmenuje Rozhodně nečekejte sex. Co tedy máme čekat?
Rozhodně nečekejte sex je pilotní píseň, na cédéčku je druhá v pořadí. Kdysi jsem viděl Richarda Krajča, jak má po koncertě kolem sebe spoustu fanynek, nezastaví se a pořád musí něco podepisovat. Prostě si vůbec neodpočine. Aby nám fanynky „daly pokoj“, složil jsem tuto píseň.
Bratři Orffové mají příští rok vydat nové album. Znamená to, že potom se do ústraní stáhne opět Poslední výstřel?
Ne, já si myslím, že teď už budeme zvládat obojí. Já jsem Výstřel zablokoval před narozením syna. Koncertů v té době přibývalo, z čehož jsme měli radost, ale já jsem měl zároveň mladou rodinu. Teď ale vidím, že to skloubit půjde.


Poslechněte si rozhovor s kytaristou Liborem Šmoldasem o albu Sorry, Miles!
Poslechněte si náš přehled nových knih o hudbě a hudebnících.
Vyšlo druhé album projektu Yiddish Glory.
Chystáme pořad o čínském vydavatelství Sea of Wood.