Novinky českých písničkářů v pořadu Slyšte, lidé!

V úvodu pořadu budeme poslouchat Tomáše Kluse, rodáka z Třince, který nedá dopustit na česko-polský dialekt „po naszymu“. Žije však v Praze a zpívá spisovnou nebo obecnou češtinou. Autor, kterému bylo nedávno 24 let, se k hudbě dostal oklikou. Začínal v dorostenecké kategorii jako vrcholový reprezentant v moderním pětiboji, ale po úrazu se začal aktivně věnovat vlastní písňové tvorbě. Prošel krátkou zkušeností zpěváka v barech, dostal se do užšího výběru soutěže Česko hledá Superstar, ale do povědomí širší veřejnosti se dostal až před třemi lety, kdy zvítězil v soutěži Zlíntalent. V roce 2007 mu vyšlo první album Cesta do záhudby a nyní na koncertech představuje druhé CD Hlavní uzávěr splínu, díky němuž se nedávno v cenách Anděl stal Zpěvákem roku napříč žánry.

Jihomoravský písničkář Monty se může chlubit například vítězstvím v autorské části Porty na jižní Moravě a tím pádem postupem do Mezinárodního finále Autorské Porty do Ústí nad Labem a také aktuálním postupem na Zahradu do Náměště na Hané. Monty byl kdysi členem jedné ostravské folkrockové skupiny, hrál v alternativní kapele Mimostojící, několik měsíců to zkoušel se skupinou Naholo. Mezitím však začal vystupovat sólově a dnes o sobě prohlašuje, že je „folkař na plný úvazek“.Své první album nazval Rybolof a zahajuje je sebepředstavením: „Jsem tlustý pán / hraju na kytaru a slova polykám“. I když si na album přizval několik hostů, jedná se opravdu o písničkářskou desku. Mimochodem Monty má domácí scénu dobře nastudovanou. V jedné své písni přímo parafrázuje Žambochy, jinde spíše vzdáleně připomene Jindru Kejaka, Jarka Nohavicu, Karla Plíhala, Vlastu Redla nebo ze svých generačních souputníků Xindla X. To samozřejmě neznamená, že by své kolegy kopíroval. Spíše si z toho, co na naší písničkářské scéně vzniklo, nenápadně a možná i nevědomě vybírá drobné kamínky, z kterých skládá svou originální mozaiku. Album má navíc vtipný obal a také výborný zvuk.

Další mladý muž, kterého si představíme, si říká Nikola Brasko. Na jeho webu si můžete přečíst: „Nikola Brasko je electro-písničkářem, jehož skladby jsou charakteristické výraznou a spontánní poetikou. Leitmotivem jeho písní je značná míra punkového sarkasmu, parafrázujícího folkové kořeny, se zřetelným důrazem kladeným na významovou složku textů. Interpret je autorem hudby i textů všech písní. Základním stavebním kamenem jeho hudební tvorby zůstává akustická kytara, ovšem část skladeb je dotvářena pomocí zvukových samplů. To vše dohromady přináší zcela neotřelý antifolkový sound.“ Hudební vzdělání získával Brasko od svých 10 let v lidové škole umění. „Zpěvem a hrou na kytaru jsem se pokoušel lámat srdce dívenkám posedávajícím okolo ohňů. Ne vždy se mi to ovšem dařilo,“ přiznává s tím, že od gymnázia hrával v různých kapelách. Pojmenování „electro-písničkář“ vystihuje jeho současný styl práce: Část svých doprovodů si totiž vytváří na počítači.

Nejstarší ze všech autorů, které si v pořadu představíme, je Martin Rous, vítěz soutěže písničkářů z festivalu Zahrada 2010. Zatímco na folkové scéně je relativním nováčkem, zkušenosti z jiných žánrů má bohaté. Hrál totiž například v rockových kapelách Sluníčko –  po boku Lenky Dusilové –, Flying Elephant a Šántí. Martin žije v centru Prahy, doma má malé nahrávací studio a to, že špatně vidí, hravě vyvažuje svým obrovským hudebním talentem. Ve folku se mu líbí orientace na text. Říká: „Když přijdeš do klubu na nějaký bigbít, většinou neposloucháš texty. Někteří rockeři přitom mají texty výborné, ale na tom place jde hlavně o decibely. To mě drtilo.“

Předposledním autorem, kterému se budeme věnovat, je 30letý Michal Bystrov. I on pochází z Prahy, vystudoval Vyšší odbornou školu při Konzervatoři Jaroslava Ježka a navzdory tomu, že nedokončil studia bohemistiky, je to hudební publicista neotřelého jazyka. Pracoval v řadě médií – od Lidových novin přes Český rozhlas, Pražský deník, Reflex až po nezávislý kulturní měsíčník UNI, ve kterém už řadu let publikuje svůj seriál Příběhy písní. Bystrovovo bádání po stopách zlidovělých či domněle lidových skladeb z celého světa je činnost velmi záslužná a je jen dobře, že se mu první sbírku těchto textů povedlo vydat i knižně. Kromě toho Bystrov překládá knihy o hudbě, píše básně a v neposlední řadě tedy píše a hraje písně, ve kterých se doprovází na kytaru a foukací harmoniku. Některé interpretuje sám, jiné v bluesové skupině Strašidelná loď. Michal Bystrov tedy v našem pořadu bude zastupovat žánr blues-folk.

Jako posledního si představíme Jana Řepku, kterého můžete znát především jako polovinu folkového dua Nestíháme. Avšak tato dvojice – kvůli nehudebním povinnostem Petra Ovsenáka – momentálně nekoncertuje. A tak se Honza Řepka rozhodl dát přednost svým samostatným koncertům, někdy s pomocí hostů, a natočil také sólové album Čistý byl svět. Jedná se opět o čistě folkovou záležitost, k jejíž realizaci si Jan přizval mladou zpěvačku Josefku Žampovou ze Slavonic.