Neopak: návrat Miloše Makovského

„Technika Miloše Makovského byla uhrančivá od prvních tónů. Jako kytarista si osvojil nejen čtyřprstovou techniku, ale i různé další typy hry – od pickingu přes obouruční hraní až k hammeringu a co bylo na celé věci nejcennější, že v té době jména světových kytarových virtuózů jako byli Joe Satriani, Steve Vai, Stanley Jordan nebo Yngwie Malmsteen nebyla ještě natolik známá, aby moravský kytarista pocházející z Českomoravské vrchoviny mohl být přímo ovlivněn jejich kytarovými styly.“ To píše publicista Petr Gratias o Miloši Makovském, kytaristovi, který se v roce 1983 stal členem brněnských Synkop a který nyní – po dlouhé pauze – vydává sólové album Neopak a chystá se koncertovat.

V Synkopách Makovský v roce 1983 vystřídal Emila Kopřivu a svou tehdejší roli dnes popisuje slovy: „Dotvořit a umocnit záměr autora a dopomoci k co nejpřesvědčivějšímu oslovení posluchače. Myslím, že jsem měl adekvátní prostor, i když Olda Veselý samozřejmě stavěl na klávesových nástrojích.“ Znalec brněnské rockové scény Gratias dodává: „Miloš Makovský byl (…) vybaven i skvělou pamětí a navíc schopností asociovat svoje kytarové představy, které nosil v hlavě a dostat je pomocí svých prstových předností do reálné podoby. V jeho případě nešlo ani tak o samoúčelné exhibování, ale spíše o prezentaci vlastního názoru a vymezení se vůči tehdejším i futuristickým představám kytaristů virtuózního typu.“

Později Makovský spolupracoval například se Slávkem Janouškem, byl členem skupiny Pojazzie a v roce 1990 natočil jediné album své tehdejší rockové kapely Taxi. Protože však vydavatel zkrachoval ještě před vydáním desky, spatřila kolekce světlo světa až po téměř 20 letech zásluhou vydavatelství FT Records. „Ověřil jsem si, že jsem schopný vytvořit svůj vlastní projekt, který se po dvaceti letech navíc ukázal být velice nadčasový. Navíc si myslím, že to dalo hodně i mým spoluhráčům do budoucí hudební kariéry,“ vzpomíná Makovský na skupinu Taxi po letech. Taxi však nemělo dlouhé trvání, protože kytaristovu kariéru přerušilo onemocnění levé ruky. Musel aktivního hraní nechat a začal se věnovat profesi mistra zvuku. „U každé profese je dobré, když znáte pohled z druhého břehu. Umožňuje to mnohem větší nadhled a tudíž kvalitněji odvedenou práci,“ tvrdí a se skromností sobě vlastní dodává: „Nebudu vyzdvihovat nějakou konkrétní nahrávku, na které jsem se podílel. Tato práce má tolik hledisek a faktorů ovlivňujících výsledek, že se ani nedá říct, kde začíná práce zvukaře a končí práce muzikanta. Je to víc propojené, než si většina lidí uvědomuje. Některá kapela zní dobře a není to ani moc zásluha zvukaře, a jiná se dá poslouchat jen díky zvukaři. Každopádně jsem vždy rád spolupracoval například s muzikantem a producentem Jiřím Plockem.“

Zatímco příležitostného comebacku skupiny Taxi před třemi lety se Makovský ze zdravotních důvodů ještě neúčastnil, letos natočil sólové album s názvem Neopak. „Je tam 54 minut instrumentální hudby, která je určená vnímavějším a náročnějším posluchačům. CD jsem nakonec natočil úplně sám, protože se mě nepodařilo sehnat peníze pro muzikanty a na studio,“ popisuje kytarista projekt, který vychází u FT Records o němž si více můžete přečíst například na webu www.mimak.cz. Petr Gratias album hodnotí takto: „Nemáme co dělat s klasickým rockovým produktem, ale s vynalézavým opusem, v němž se snoubí jedinečné kytarové techniky, filigránská práce se zvukem a proporcionálním vrstvením harmonií a melodické linky. (…) Makovský se vždycky zajímal o hru skutečných kytarových velmistrů a tak třebaže zde tu a tam vypozorujete inspirace od Joe Satrianiho, Steve Vaie, Stanleyho Jordana, Jeffa Becka, Al DiMeoly nebo o Roberta Frippa, přesto si jeho autorský potenciál vytvořil výrazný dostatek prostoru pro osobitý rukopis.“

Protože se kytarista už naučil hrát i se svou nemocnou levou rukou, dal dohromady kapelu a na 6. října chystá křest CD Neopak v Brně na Musilce, kde mimochodem vystoupí i skupina Taxi. „Dál se uvidí, nic moc neplánuji, ale rád bych hrál i naživo,“ prozrazuje Makovský, ale hned dodává: „Ovšem s touto hudbou je to těžké a navíc neumím dělat věci napůl. Ale to by bylo na celý samostatný článek. Jde hlavně o uživení sebe a muzikantů. Tahle hudba je pro muzikanty velice náročná a zároveň nekomerční, a tím je to dané.“

(Zkrácená verze článku, který vyjde v říjnovém čísle časopisu FOLK)