Miriam Bayle: Vyměnila jsem saxofon za perkuse
Jazzová zpěvačka Miriam Bayle představí 5. června 2016 v pražském klubu Jazz Dock své nové album Song. Přinášíme vám úryvek z rozhovoru, který vyjde v časopisu Harmonie a jehož zvukovou verzi odvysíláme na Proglasu v pořadu Jak se vám líbí 1. června od 19.15.
Rozhovor se zpěvačkou Miriam Bayle
Původně jsem si myslel, že vaše nové album přímo naváže na váš koncertní program Fenomén scat a že ponese stejný název. Nakonec sice obsahuje některé skladby, které z těchto koncertů známe, ale jmenuje se Song. Jako by se důraz přesunul od scatu jako zpěvu beze slov k písni s obsahem. Jaká byla tedy cesta od Fenoménu scat k Songu?
Cílem projektu Fenomén scat bylo přiblížit scat, tedy vokální improvizaci, nejen muzikantům a zpěvákům, ale i lidem, kteří o tomto tématu moc nevědí. Na album jsem zařadila i písně, v nichž se vůbec nescatuje. Název Song vznikl podle skladby, kterou složila moje manažerka Katka Soukupová, ale zároveň jej vnímám jako symbol, protože album obsahuje především písně s textem. Některé z nich zrály delší dobu.
Několik skladeb na albu se nese v duchu latinskoamerických rytmů. Co vás na této hudbě baví?
No právě ty rytmy. Přednedávnem jsem ve své kapele vyměnila saxofon za perkuse. Na albu na ně hraje Vít Halška ve spojení s bubeníkem Dano Šoltisem, a to je kombinace! Oba jsou živelní, je s nimi legrace, a když hrají spolu, je to šílený tlak, který je pro mne velmi inspirativní.
Takto zdvojená rytmika pochopitelně není v jazzu ničím novým. Používali ji ve svých kapelách například Dizzy Gillespie nebo Ahmad Jamal. Jak si konkrétně pánové ve vaší kapele rozdělují role?
Všechny písně na albu jsem aranžovala já, ale bicí a perkuse do not nezapisuji. Mám nějaký nápad, jak by měla skladba rytmicky fungovat, patterny, které slyším v hlavě. Ty chlapcům zazpívám nebo zatleskám. Je úžasné, jak se oni dva dokážou doplňovat. Není mezi nimi žádné velké dohadování, navzájem se ctí, cítí a doplňují.
Saxofon, na který hraje Rostislav Fraš, se nakonec na albu objevuje jen v několika skladbách. Podle čeho se rozhodnete, že saxofon do písně patří?
Sopránsaxofon se mi hodil například do skladby Snenie, kterou jsem napsala již dříve. Je to taková mlhavá vzpomínka. A tak jsem zavolala Rosťovi, který hrál i v projektu Fenomén scat. Podobně se mi saxofon hodil do Tanga. Ten nástroj tam při aranžování slyším. Taky kytaru, na kterou ve čtyřech skladbách jako host hraje Adam Tvrdý.
Na čem dalším budete pracovat?
Na příští rok chystáme nový projekt – Pocta Elle. Dne 25. dubna 2017 uplyne sto let od narození Elly Fitzgerald a my na 23. dubna plánujeme koncert v Praze v Divadle na Vinohradech. Bude to velký koncert s bigbandem a jako host na něm vystoupí Vojta Dyk, který hostoval už ve Fenoménu scat. Klíčové místo v tomto programu bude mít skladba How High The Moon, díky níž jsem se v sedmnácti letech rozhodla, že se budu věnovat scatu. Slavné Ellino sólo z této písně, šest minut improvizačního maratonu, jsem se celé naučila a bude mi ctí jej spolu s Vojtou na koncertě uvést. Kromě Vojty Dyka bych ráda do projektu přizvala saxofonistu Pata LaBarberu, který s Ellou Fitzgerald osobně hrál v Buddy Rich Bigbandu. S tímto projektem plánujeme více koncertů v Česku i na Slovensku. Mimochodem na YouTube již můžete zhlédnout shot Miriam Bayle – Pocta Elle, opět v režii Jana Mudry.