Jon Hiseman se připojil ke svým hrdinům

Bubeník Jon Hiseman loni založil se dvěma bývalými spoluhráči z kapely Colosseum, Clemem Clempsonem (kytara) a Markem Clarkem (baskytara) trio JCM. Vydali album Heroes, věnované Hisemanovým hudebním „hrdinům“, jeho vrstevníkům, kteří v poslední době zemřeli. Sám se k nim bohužel v průběhu úspěšného turné připojil. V Praze už JCM vystoupit nestihli.

Rozhovor s Jonem Hisemanem, který jsme natočili v dubnu 2018, vyjde v písemné formě v červencovém čísle časopisu UNI. Ukázku si můžete přečíst zde. Spolu s ukázkami z alba Heroes rozhovor odvysíláme 23. července 2018 v pořadu Jak se vám líbí.

Rozhovor s Jonem Hisemanem († 12. 6. 2018)

Zatímco Colosseum mívalo šest členů, album Heroes jste jako JCM nahráli ve třech. Je to pro vás velký rozdíl?

Trio jsem vždy vnímal jako velmi příjemný formát. Trio je často základem větších kapel. Taková čtyřčlenná sestava se saxofonem je vlastně trio se saxofonistou v popředí, podobně jako když stojí vpředu zpěvák, kterého doprovází trojice muzikantů. K triu jsem se při vymýšlení konceptu této kapely přiklonil z několika důvodů. Snadno se cestuje a hudba, kterou v takovém složení můžete hrát, je jednoduchá a přímočará. Trio jsem tedy bral jako ideální sestavu.

Jedna věc je počet hráčů a nástroje, druhá věc jsou pak konkrétní lidé. Proč jste se rozhodl založit trio právě s Clemem Clempsonem a Markem Clarkem?

Úplně na začátku byl nápad natočit album věnované mým hudebním hrdinům a teprve potom jsem se rozhodoval, jak bude vypadat kapela. Marka vnímám už dlouho jako mimořádného zpěváka, který ovšem, když byl se mnou v kapele, bohužel nikdy moc nezpíval. V Colosseu sem tam zpíval nějaké sólo, ale jinak se věnoval především doprovodným vokálům. Ovšem já vím, že má fantastický hlas a zpívá krásně, čistě a s obrovskou dávkou emocí. Sólový zpěvák byl tedy naprosto jasný. A proč oddělovat zpěv od nástroje? Mark tedy v kapele hraje i na basu, protože je to také skvělý hudebník, který navíc – jako jeden z mála – dokáže hrát a přitom výborně zpívat. A Clem? Ten také dobře zpívá. V Colosseu spolu s Markem obvykle zpíval doprovodné vokály Chrisu Farlowovi. Mohou se tedy v sólovém zpěvu střídat. V JCM jsme tedy tři hudebníci a dva zpěváci. Nakonec ve většině skladeb zpívá sólo Mark a v některých Clem. A doprovodné vokály si zpívají navzájem. Jak tedy vidíte, v pouhých třech lidech můžeme nabídnout několik kombinací.

Zmínil jste, že album Heroes je věnováno vašim hrdinm…

Ano, všechno to začalo tím, že jsem měl mít společný koncert s kytaristou Larrym Coryellem. Já jsem v té době moc nehrál, Colosseum skončilo na začátku roku 2016 a já jsem od té doby hrál jen pár koncertů. Velmi jsem se tedy na tuto spolupráci těšil. Nicméně tři týdny předtím, než jsme se měli sejít, Larry náhle zemřel v hotelu v New Yorku. Měl za sebou dvě velmi úspěšná vystoupení ve slavném jazzovém klubu Iridium. Pro mne to byl obrovský šok, následovaný dalším šokem, když o pár týdnů později zemřel Allan Holdsworth. Tehdy jsem si uvědomil, kolik důležitých lidí, kteří mě provázeli na mé hudební cestě, je už po smrti. Po všech ale zůstala spousta dobré hudby. A tak jsem si vymyslel koncept alba věnovaného těmto zesnulým přátelům a hrdinům. Když jsem o tomto nápadu řekl Clemovi, který byl zrovna u mě ve studiu, zalíbilo se mu to. A když jsem navíc projevil přání, aby v kapele hrál na basu a ještě k tomu zpíval Mark, Clem byl naprosto nadšený. Přátelí se s Markem více než čtyřicet let. Vždyť právě Clem kdysi Marka přivedl do Colossesa. I proto vnímám naši novou spolupráci v triu od začátku jako velmi šťastnou. Všechno se nám daří. Kapela se dala snadno dohromady, velmi rychle jsme nahráli desku a teď koncertujeme a zdá se, že se to všem líbí.

Jak moc pro vás jsou důležité texty písní na albu?

Texty jsou pro mne vždy velmi důležité. Ostatně spoustu textů jsem sám napsal a mám jich několik i na tomto albu. Jak už jsem říkal, Mark krásně zpívá a umí texty správně podat. Ve třech lidech má kapela spoustu energie, míříte přímo do publika. Zároveň je to hudba velmi přehledná a to se mi na tříčlenných sestavách také líbí. Vždyť ten nejlepší rokenrol zpravidla hráli jen tři lidé.

(Celý rozhovor vyjde v červenci 2018 v časopisu UNI)