JazzFestBrno: třetí a čtvrtý den

Třetí z hlavních večerů festivalu JazzFestBrno 07 (pátek 27. dubna) byl sice nejméně navštívený, ale i tak byl sál Semilassa velmi slušně zaplněný. Program zahájila čtveřice Limbo, jejíž hudbu jsem už po minulém brněnském vystoupení označil jako "více free než jazz". Sestava bez harmonického nástroje (saxofony či basklarinet, trubka, kontrabas, bicí) hraje výhradně vlastní tvorbu, která zprvu připomíná improvizaci, aby posléze posluchače naprosto strhla promyšlenými finesami. Nechybělo samozřejmě ani oblíbené sólo Miloše Dvořáčka na kastrůlky. * Po krátké přestávce nastoupil na pódium devítičlenný orchestru NUO pod vedením klávesisty Jakuba Zitka. Obsazení blížící se malému bigbandu (dva saxofony, trubka, trombón, kytara, basa, bicí atd.) je rozšířeno o Ivana Achera obsluhujícího sampler. A tak posluchači - přestože sestava na pódiu byla čistě mužská - mohli v závěru vystoupení slyšet z reproduktorů i nasamplovaný ženský hlas. * Vrcholem letošního brněnského JazzFestu byl sobotní koncert (28. dubna), kdy k prasknutí naplněné Semilasso přivítalo amerického baskytaristu Victora Baileyho, jednoho z nejvýraznějších představitelů stylu fusion. Sedící Bailey dokázal nejen střídáním stylů (jazzrock, fusion, funk či dokonce funk na tři doby!) hrnout do publika další a další dávky energie. Výranou posilou mu byli spoluhráči - původem maďarský Rom Peter Horvath za klávesami, rozesmátý a vlasatý Casey Benjamin se saxofonem a legenda jazzrockových bubnů Lenny White jako speciální host koncertu. Bailey se projevil nejen jako vynikající muzikant, ale především jako vtipný člověk, který několikrát zdravil Brrrrrrno, zmínil svého oblíbeného Miroslava Vitouše a stíhal konverzovat s přítomnými fotografy. Na Victora Baileyho se těšili mnozí nejen v Brně (vedle mne v první řadě sedělo několik studentů ze Slovenska) a myslím, že zklamaný nebyl nikdo.