James Harries se smyčci a irským producentem
Zatímco své minulé album Voice Memos nahrál britský písničkář James Harries podomácku na mobilní telefon, novinku Until The Sky Bends Down pojal jako pestře zaranžovanou nahrávku s mohutným zvukem. Nikoli však celou – některé písně se i tentokrát rozhodl nabídnout fanouškům v komorních úpravách.
Britský zpěvák a kytarista James Harries, u nás známý nejen svou písničkářskou tvorbou, ale i hudbou k filmům (např. Lidice), je pravděpodobně prvním hudebníkem, který oficiálně vydal desku nahranou na telefon. Nynívšak přichází s novinkou – s velkolepou studiovou deskou.
„Moje poslední dvě nahrávky byly ‚live‘, a tak jsem se těšil na studiovou práci s velkou kapelou, smyčci a producentem. Zároveň jsem chtěl, aby tahle deska byla výzvou v mnoha rovinách, těžší než kterákoliv z mých předchozích. Když jsme začali nahrávat, neměl jsem ale ponětí, kde to skončí. Chtěl jsem udělat něco jiného, než se ode mě čeká, a myslím, že se to povedlo,“ vysvětluje zpěvák.
Je to poprvé, co se rodák z Manchesteru vzdal finálního dohledu nad nahrávkou, a jak sám říká, „skočil z útesu do neznáma“. Své charakteristické intimní polohy se ale zcela nevzdal. Album rozdělil na dvě poloviny: první strana s kapelou je velkolepá a odvážná, druhá strana je komorní, jen s klavírem nebo kytarou. Z více než třiceti skladeb vybíral pečlivý irský producent Paul Bell. Všechny skladby rozebral do poslední noty a pak je zase složil v trochu jiné podobě. Nakonec s autorem vybrali deset nejlepších písní, které nakonec na albu Until The Sky Bends Down najdeme.
„Měl jsem mnoho možností, kde desku natočit, ale chtěl jsem, aby to bylo v České republice. Bydlím tady už dlouhá léta a vím, že je tu spousta skvělých muzikantů a ve vzduchu visí inspirace. V Česku jsem kvůli neustálemu cestování točil naposledy před deseti lety,“ vysvětluje Harries.
(Zdroj: vydavatelství Tranzistor)