Hoří, má panenko! v Lipůvce (reportáž z festivalu)
Ve vesnici Lipůvka na Blanensku, jen kousek severně od Brna, se v sobotu 16. srpna konal první ročník festiválku Hoří, má panenko! Formanovský název nebyl zvolen náhodou. Hlavním pořadatelem akce byla místní organizace dobrovolných hasičů, jejíž členové se také zdárně starali o hladký průběh odpoledne a večera.
Ve vesnici Lipůvka na Blanensku, jen kousek severně od Brna, se v sobotu 16. srpna konal první ročník festiválku Hoří, má panenko! Formanovský název nebyl zvolen náhodou. Hlavním pořadatelem akce byla místní organizace dobrovolných hasičů, jejíž členové se také zdárně starali o hladký průběh odpoledne a večera (především o vydatnou zásobu potravin a tekutin pro všechny účinkující i diváky). Hasiči zvelebili přímo pro tento festival prostor u lesa tak, že náhodný příchozí měl pocit, že se zde podobné akce konají odjakživa.
Dramaturgii zhruba desetihodinového hudebního maratónu měli na starosti David Němeček z vydavatelství Gnosis a Jaromír Kratochvíl z Indies Records. Festival se rozhodli pojmout jako multižánrový, takže po bluegrassově-folkovém odpoledni následoval v Lipůvce folkrockový večer, na který navázala ostrá rocková noc.
Program otevíral jeden z dramaturgů David Němeček se svou kapelou Drive. Doplatili na nepřiměřeně dlouhé zvučení (což byl vůbec největší problém celého festivalu), začínali se zpožděním a svůj blok museli krátit. Přesto se stihli blýsknout jak vlastními skladbami (včetně instrumentální tvorby nového člena kapely Martina Stehlíka), tak převzatým repertoárem (například přidávanou Leaving On A Jet Plane od Johna Denvera).
Po brněnském bluegrassu následovala folkrocková kapela Docuku z Valmezu, jeden z největších festivalových objevů letošní sezóny nejen pro mne. O souboru, ve kterém bubnuje Karel Mikuš (ostřílený z desetiletého působení v Mňáze) a zpívá písničkářka Lucie Redlová, určitě ještě uslyšíme. Dvě její písně se v brzké době objeví na kompilaci Čarohraní u Indies Records a stejná firma pomalu připravuje Docuku i vydání celého alba.
Poutníci, asi největší hvězdy večera, vystoupili už jako třetí. Tentýž den totiž měli ještě další koncert, a tak se dramaturgie musela přizpůsobit jejich časovému rozvrhu. Zahráli jak své staré hity (včetně Panenky, ke které se na rozdíl od autora Roberta Křesťana stále hrdě hlásí), tak několik novinek z připravovaného alba, které by se na pultech obchodů mělo objevit před Vánoci. Poutníci slaví letos 33 let, avšak hráli samozřejmě v omlazené sestavě s Jirkou Machem, Petrem Brandejsem a Honzou Mácou; z Brna v kapela zbyl pouze zakládající člen Zdeněk Kalina, kapelník Jiří Pola žije ve Slavkově.
Největším překvapením festiválku bylo vystoupení skupiny Cymbelín - tentokrát bez houslisty Pavla Rajmice, zato s bubeníkem. Jindy komorní skladby Cymbelínu tak dostaly nový rozměr: Přítomní muzikanti z jiných kapel se nemohli dopočítat složitých rytmů a mně produce manželů Šenkyříkových a spol. zcela nečekaně začala připomínat to nejlepší z moderní taneční hudby. Sám jsem zvědavý, jestli jde o cílené směřování soundu kapely, nebo jen o jednorázové odbočení.
O skupině Veselá bída s charismatickým zpěvákem Františkem Segradem se dá napsat totéž co o Docuku. Pocházejí z Valašska, budou mít svou píseň na kompilaci Čarohraní a příští rok by jim u Indies mělo vyjít samostatné album. Segrado si festivalu očividně užíval, popíjel obyčejnou vodu z láhve od fernetu (jinou nádobu nesehnal) a fotografoval si během festivalu ostatní účinkující (velkou radost měl zejména ze snímku Kristýny Šenkyříkové z Cymbelínu, mimochodem jedné z pouhých tří žen, které na festivalu vystoupily).
Hned se dvěma handicapy vystoupila brněnská sestava U. K. Band. Jeden z členů údajně kdesi létal balónem, druhý hrál se zafačovanou rukou. Téměř undergroundová produkce Uzeného kolena (odtud zkratka U. K.) mě sice nenadchla tak jako Veselá bída nebo Docuku, přesto i tento soubor je pro mne zajímavým objevem. Navíc při vystoupení kapely pódium obklopila skupinka věrných fanoušků (včetně malých dětí), a tak se od začátku festiválku poprvé tančilo.
Poslední třetinu programu zahajoval Poloband, který - jak má letos na festivalech zvykem - proložil sadu písniček Petra Pololáníka jednou ukázkou z tvorby klávesisty a písničkáře Emana Míška (Na rohu ulice). Přestože právě Emanova skladba s přesahy k elektrifikovanému blues je docela velký nářez, byla následující kapela jakoby úplně z jiného světa. Po Polobandu totiž vystoupila mladá pražská formace The Way, představitelé nefalšovaného hardrocku a la 70. léta. Na elektrickou kytaru, basu, analogové klávesy a bicí vyluzovali její členové smršť zvuků, naprosto nesrovnatelnou s čímkoli, co diváci v Lipůvce slyšeli v předchozích hodinách. I když jsou The Way hlavně instrumentálně velmi zruční, zařazení této kapely se mi zdálo už jako hodně velký úlet. Rockový nářez nestrávili i někteří diváci, kteří se pomalu začali trousit domů.
Tečku závěrečné části festiválku nasadilo poslední nekonečné zvučení, během něhož se na pódiu střídaly dvě rockové sestavy. Namísto původně ohlášeného Red Baron Bandu vystoupila na závěr Kulturní úderka, formace na pomezí tvrdého rocku, funky a blues. Její rytmická hudba byla podle mne stravitelnější než produkce The Way. Jenže při Kulturní úderce už zůstali na místě pouze pořadatelé-hasiči a malá hrstka nejvěrnějších diváků.
Ke kladům festivalu patřilo příjemné prostředí a milí organizátoři, kteří svou práci zvládli opravdu bez problémů. Dramaturgie byla solidní - snad pouze k výhradami k přechodu mezi Polobandem a The Way. Největším utrpením byly zmíněné prostoje při zvučení a určitým problémem bylo také prostorové řešení hlediště. Diváků nebylo - s ohledem na to, že šlo o málo propagovanou akci na vesnici - málo, jenže si přednostně sedali ke stolům dál od pódia, zatímco lavice přímo před pódiem zůstaly skoro celou dobu festivalu prázdné. Příště bude třeba vyřešit prostor "rafinovaněji". V každém případě je však výborné, že se v Lipůvce najde tolik nadšenců, kteří dokážou zorganizovat příjemný festival. Prý to nebyl ročník poslední. A tak se těším na příští rok.
(Autor článku účinkoval na festivalu Hoří, má panenko! v Lipůvce jako moderátor.)