Třetí ročník Náměšťfestu byl nejen festivalem křesťanského umění, ale i přehlídkou nejrůznějších meeorologických jevů. Posuďte sami: v pátek začínal festival za velkého větru a polojasna, těsně před koncertem nám byla nabídnuta průtrž mračen částečně s kroupami, mezi dalšími přeháňkami jsme otestovali nejrůznější sílu větru - od slabého vánku po vítr téměř odnášející stánek pro zvukaře. Přeháňky se posléze změnily v déšť vytrvalý. V sobotu nám organizátoři přehlídky počasí nabídli jasno, slunečno a na slunci až horko. Byla to taková procházka počasím od předjaří až po horké léta.

Festival byl zahájen dvojkoncertem ve farním kostele Jana Křtitele. Po slavnostním zahájení nastoupil místní sbor Ja.S. neboli Janova společnost. Nabídla několik písní z různých koutů světa, zavítali jsme na židovskou svatbu nebo si poslechli, jaké je to, když v džungli spí lev. Na závěr recitálu Ja.Su nastoupila hlavní hvězda festivalu, Spirituál kvintet, který funguje magických 7x7 roků, což je v semitské kultuře číslo absolutní plnosti. Společně s hostiteli zazpíval píseň Jednou budem dál. Kapela, která se zotavila z nedávného turné po Etiopii, představila nový repertoár, nabídla spirituály a gospely, které se objeví na podzim na novém CD. Zaplněný kostel odměňoval každou písničku dlouhotrvajícím potleskem. Na závěrečnou písničku, Kumbaja, pozval věhlasný Spirituál kvintet domácí Ja.S., jako reprezentanta všech amatérských skupin, které druhý den na festivalu mají vystoupit.  Večer zakončila na farní zahradě košická gospelová skupina Kerygma, jejíž tři čtvrtiny tvoří katoličtí kněží. Folkrocková hudba se neúspěšně snažila zahnat déšť, který se vytrvale snášel na farní zahradu až do konce vystoupení. Přesto na zahradě zůstala nejvytrvalejší část posluchačů, kteří odměnili skupinu dlouhotrvajícím potleskem.

V sobotu návštěvníky festivalu překvapil neobvyklý úkaz, obloha jako vymetená a na ní jasné slunce. Domácí Plamínky zahřáli několika všeobecně známými písničkami ještě trochu vlažné až studené publikum. To brzo roztálo, zvlášť poté, co Plamínky dokázaly svou jazykovou připravenost.  

Po Plamíncích následovalo vystoupení Sboru z nedaleké Velké Bíteše. Přednesla klasická díla od českých i zahraničních autorů. Zazněla díla renezanční, barokní i několik spirituálů. Během vystoupení došlo i k ojedinělé akci, smíření mezi Náměští nad Oslavou a Velkou Bíteší.

Nejvzdálenějším účastníkem festival, alespoň podle místa původu, byl Leonardo Teca, evangelický farář z Horních Vilémovic, který pochází z Angoly. Spolu s dvěma dívkami ze své farnosti, se kterými tvoří soubor VADA - Čengola, představoval bubenické skladby inspirované nejrůznějšími zážitky z obyčejného života, jestli může být jízda soupravou Pendolino nazvána zážitkem z obyčejného života.

Už po jedenácté hodině se na Náměšťfestu objevil Soumrak. Ne však astronomický, ale hudební skupina, která nabídla ukázky hudby a scének z cyklu Bible, jak ji znáte, a nebo spíše neznáte. V písničkách i scénkách přináší biblické události ve zcela netradičním a někdy i neortodoxním duchu.

Čest uzavřít první blok hudby měl Schok, dříve Scholička O.K. z Šitbořic. Ve své většině dívčí sbor odehrál zajímavý blok písní, které zpestřil i čísly, při kterých se mohli návštěvníci festivalu příjemně protáhnout a rozcvičit.

Postavu básníka a kněze Jakuba Demla přišel představit Josef Pěnčík z nedalekého Jinošova. Kromě životopisu ocitoval i několik ukázek z jeho poezie i prózy.

My se, ještě než skončí rozsáhlé představování tohoto básníka Vysočiny, podíváme do nedalekého kostela. Ke shlédnutí je totiž soutěžní výstava fotografií, dřevořezby, paličkované krajky ze Zbraslavi a netradiční výstava pokrmů s křesťanskou tematikou. Většina exponátů je sladkých a velice umně vyzdobených. Jak chutnají? To se zjistí až při večerní ochutnávce.

Ale zpět na pódium. Sbor Vysočina z Moravských Budějovic a Želetavy ukázal mohutné rozpětí svého repertoáru. Začal rozsáhlými duchovními skladbami, přešel v černošské spirituály zpívané anglicky s moravskobudějovickým dialektem a skončil moravskou lidovou písní. Vše odzpíval mistrně a s radostí.

Po klasickém zpěvu následovala trocha rockového nářezu od Kolína. Skupina Nalomená třtina, která také už patří k inventářům festivalu, rozezněla náměšťskou faru chválami a zpěvem, ke kterému se postupně přidávalo i auditorium. O přímočarém hledání Boha vypovídala i skladba s kontroverzním názvem Vrahové, lesbičky, která ukazovala, že Ježíš přišel opravdu pro všechny a kdyby přišel dnes, šel by za těmi posledními ve společnosti.

Z dalších meteorologických anomálií na festivalu bych uvedl, že se už kolem třetí hodiny objevila Rosa. Tentokrát to byl oficiálně Chrámový pěvecký sbor Rosa z Rokytnice nad Rokytnou. V jejich vystoupení jsme mohli zaslechnout písně z tradičních křesťanských zpěvníků Hosana. Žádný jiný vystupující nepoužíval kachon -  hudební nástroj - krabici,  kteráv dobrých rukách nahradí bicí soupravu.

Téměř rodinné uskupení Poločas vystoupilo k velké radosti místního faráře otce Jana, který ve Tvarožné dlohou dobu působil. A opět narážíme na meteorologii, protože skupinu tvoří rodina Nečasových. Hrají ve svém podání a úpravách písničky zesnulého písničkáře Petra Pololáníka. Je dobře, že tato kvalitní tvorba nezapadla a dál žije. A bylo hned na první poslech patrné, že kapela udělala za rok existence notný krok kupředu.

Písničkář Ondra Herzán má letos neuvěřitelně plodný rok. Kromě úspěšného ukončení studia geografie na MU v Brně natočil i CD Zakletá planina. A písně z tohoto CD zazněly i na Náměšťfestu. Ondra nezapře svoji profesi a jeho písně plné geografické obrazů a pojmů vás vezmou na cestu po Balkáně a Malé Asii. Jako jediný zazpíval i píseň o Arménii v ruštině. Charašo, Ondra! Ondra se o svůj čas podělil s písničkářem Pavlem Pokorným, který zahrál několik písní. Mě osobně zaujala australská píseň o chlapci z Prahy, který utekl před nástrahami komunismu do Austrálie.

Svoji premiéru si na Náměšťfestu odbyl kutnohorský Vocativ. Kapela, která už 19 let hraje na různých křesťanských akcích byla pro mě asi největším překvapením festivalu. Jejich folkrock s křesťanskými texty zaplnil farní zahradu a donutil mnohé osluchače podupávat si do rytmu. Festival začínal nabírat rockové obrátky.

Loňské úspěšné vystoupení skupin Angles z Krnova bylo letos přebito ještě lepším vystoupením. Jejich folk-poprock a písně Pavla Malíka místy připomínal tvorbu Vlasty Redla, místy kytary od U2, a stejně jako vloni byla podle mého názoru jedním z vrcholů sobotního programu. Název Angles - úhly, má evokovat, že se na svět můžeme dívat z různých úhlů pohledu. A nutno říct, že ten úhel pohledu, který nastínila skupina Angles je velice příjemný.

Zlínská skupina Mrrk, která vznikla při Salesiánském klubu mládeže ve Zlíně se představila se zpívající bubenicí a příjemným dívčím trojhlasem. Folkové uskupení mrkalo na publikum o sto šest a přineslo festivalu další nový rozměr.

Závěr patřil ostříleným matadorům. Skupina N.D.E. z Bratislavy. Už to, že se muzikanti pohybují 10 let na křesťanské scéně na Slovensku, která patří mezi nejzajímavější křesťanské scény v Evropě, je důvod, proč si N.D.E. poslechnout. Přímočarý rock ostře rozčesával klidný večer v Náměšti nejen na farní zahradě. Skupina měla zasloužený potlesk.

Poslední skupinou, která přenesla festival k půlnoci, byla lanškrounská kapela Michael, asi největší tahák sobotního večera. Kapela Michaela Holase, která občas bývá vidět i v naší veřejnoprávní televizi, hrála především písničky z alba Biješ v srdci. Parket pod pódiem se zaplnil tancujícím a skákajícím davem, který kapele visel na rtech a na strunách.

A teplota klesla někam pod 10 °C a přehlídka meteorologických jevů byla ukončena. Z široké nabídky hudebního programu si každý mohl vybrat svůj styl, od průzračného folku až po white rock v závěrečném bloku. Velké poděkování patří pořadatelům festivalu, kteří se otáčeli a vytvářeli příjemné zázemí pro diváky i pro účinkující. Náměšťfest 2009 skončil a pokud bude příští ročník stejně kvalitní jako ten letošním, doporučuji jeho návštěvu.

PS: Článek bude aktualizován a budou přidány některé hudební ukázky z festivalu.

Fotogalerii naleznete zde