Dvacetiletý Traband vydal Vlnobeat

Traband nahrál Vlnobeat ve svém klasickém složení: kytara, trubka, tuba a bicí, ale výrazně se na albu podílel také hráč na pětistrunné banjo Radim Huml. Traband tento countryový nástroj narouboval na rockové a taneční rytmy, připomínající místy až psychedelii 60. let. Nahrávalo se ve studiu Bubny Michala Ditricha, jehož hudební minulost (Hypnotix, Babalet, Abraxas) kapelu také silně ovlivnila. Jak odhaluje kapelník a autor skladeb Jarda Svoboda, natáčelo se spontánně: „Hudební improvizace myslím není naše silná stránka a pečlivá příprava ve zkušebně už vůbec ne. Některé z písniček vznikaly nebo nabíraly podobu až ve studiu, pár improvizovaných míst tam zůstalo, ale vcelku jde – jako u každé nahrávky Trabandu – o kompromis mezi spontánností a záměrem.“  A dodává: „My jsme hudební styly a žánry nikdy moc neřešili, vlastně jenom tehdy, když nás hudební publicisté do nějaké škatulky tlačili. Například několik let jsem snad ve všech rozhovorech musel opakovat, že nehrajeme balkánskou dechovku, a stejně to občas nebylo nic platné. Ve skutečnosti vykrádáme všechny hudební styly, které nás zaujmou, včetně té dechovky, a děláme si s nimi, co umíme a co nás baví. A tak si na Vlnobeatu podávají ruce Beatles s Jožo Rážem a U2 s Jiřinou Bohdalovou.“

Minulá tři alba kapely se nesla v duchu příběhů, epických textů či dokonce lyrického pohledu na lidský osud a krajinu, ve které žijeme. Tentokrát se Jarda Svoboda vydal jiným směrem. Říká sice: „Na každém albu se snažím zachytit nějakou ucelenou náladu, příběh, aby album bylo opravdu albem, ne jen snůškou různých písniček. Takhle vnímám každé naše album a o každém mohu říct, že se nějak odlišuje od ostatních,“ ale forma se od minulého alba výrazně proměnila. V textech Svoboda přidal na radikálnějších postojích a neváhá se vymezit vůči současné společnosti. „O čem zpívám, za tím si stojím. Je to můj občanský postoj, který občas dávám najevo, když mám tu potřebu. Jestli je to radikální, to nevím a neřeším.“

(zdroj: www.indies.eu)