Caine jako oblázek a ne skála

„Jsem diletant. Nikdy jsem se nenaučil číst a psát noty a nepochopil hudební teorii,“ tvrdí o sobě jeden z nejzajímavějších českých písničkářů Jaroslav Matějovský, známější pod pseudonymem Caine. Muž, který nosí přezdívku ne nepodobnou jménu prvního biblického zločince, bubnuje v plzeňské „laskavě punkové“ skupině Znouzectnost. Není však jen rockovým muzikantem. Na svém webu píše: „Setkání, které se na mě zásadně podepsalo, bylo s Kristem a s jeho nepodmíněnou milostí. Od té doby se pokouším vyjádřit v písničkách i něco z vlastní zkušenosti a prožitku.“

První písničkářskou demonahrávku s názvem Nekonečno Caine natočil v roce 1996. Následovala CD Tajemství na dálku stačí, Myšionáři, Pro jediný vlas víly a novinka Nadosah. Caine není tím typem křesťanského autora, který o Ježíši zpívá v každém verši. Ale také se nestydí jméno Kristus v písních vyslovit a ani je nepotřebuje balit do spleti jinotajů, aby zmátl nepřipraveného posluchače.

Caine, jehož styl zpěvu je skutečně sympaticky diletantský, neškolený, odzbrojuje posluchače především svým textařským uměním. K nejsilnějším momentům alba Nadosah patří píseň Právo na návrat a dál, ve které autor řetězí jeden originální slovní obrat za druhým: „Při návratu domů procitám jako Janek spíš než svatý Jan“; „O Kristovy šaty lze tak dlouze losovat“; „Vy co jste sytí, aspoň nezáviďte hlad“. V titulní písni Nadosah si na své přijdou milovníci zvukomalebných hříček: „Plením pláně planých plánů, plavu si splínem bonvivánů, plamen pálí v botách slámu. Fénixem nejsem, tak ploužím se z lóží sem k loužím…“, avšak pointou je opět modlitba: „Byť 20 tisíc mil bych pod mořem se skryl, Ty bys mě vylovil…“

Cainovy písňové texty, na první poslech možná mírně kostrbaté, v sobě skrývají neuvěřitelné bohatství formy i obsahu. Slovní hříčky nejsou samoúčelné a Boha Caine oslovuje originálně a přitom s pokorou a upřímně: „Jsem Tvá skála, Pane – ba ne, jsem jen oblázek, a zvlášť když už nevím co bych řek!“

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)