Rozhovor s baskytaristou Darrylem Jonesem (mj. Rolling Stones)

V únoru vystoupíte na pěti koncertech v Česku se svou novou kapelou Black Stone Raiders. Jak tato formace vznikla?

Jean-Paul Bourelly je můj dlouholetý přítel, už jako velmi mladí jsme spolu hrávali v Chicagu. Znovu jsme se pak setkali v New Yorku, když se tam Jean-Paul přestěhoval a hrál s Elvinem Jonesem. Pak se přesunul do Evropy a já jsem se s ním na pódiu jednou nebo dvakrát – asi před deseti nebo před patnácti lety. Pořád jsme ale zůstávali v kontaktu a předloni jsme se potkali a dohodli jsme se, že bychom spolu mohli začít vystupovat. Jean-Paul v té době hrál s Willem Calhounem a zeptal se mě, co bych říkal na spolupráci s ním. Já jsem věděl, že Will je výborný muzikant, a tak – i když jsem s ním nikdy předtím nespolupracoval – jsem souhlasil. Bylo to totiž přesně to, co jsem hledal. Založili jsme tedy kapelu a hned jsme začali tvrdě pracovat. Měli jsme už několik koncertů v létě, teď připravujeme album a v lednu a únoru budeme na turné.

Jak byste charakterizoval hudbu, kterou s Black Stone Raiders hrajete?

To je velmi těžké, protože na nás působí velmi různorodé vlivy. Určitě se v naší tvorbě odráží něco z chicagské scény a jejím prostřednictvím hudba z oblasti řeky Mississippi. Slyšíte tam tedy Chicago, ale také St. Louis. Dále jsou tam vlivy Memphisu, ale možná i Nashvillu. Určitě také něco z Louisiany a řekl bych, že i nějaké karibské vlivy – Jean-Paul má kořeny na Haiti. A když půjdeme ještě dál, určitě byste objevili i nějaké vlivy jihoamerické hudby, a vydáme-li se přes Atlantik, pak určitě můžeme mluvit i o vlivech hudby africké. Jak vidíte, snažíme se opravdu čerpat z mnoha oblastí.

Zmínil jste Chicago, kde jste sám vyrůstal. Vím, že jste v mládí poslouchal jazz, ale ovlivnilo vás také chicagské blues?

Hrál jsem i s bluesovými muzikanty, ale spíše bych řekl, že blues je zakořeněné někde hluboko ve mně. Blues tvoří v Chicagu živnou půdu, z které všechno ostatní vzchází. I když byla tamní bluesová scéna na vrcholu od 40. do počátku 60. let, z blues musel vycházet každý, kdo byl i později součástí chicagské scény. Blues zůstává samozřejmým prvkem tamní kultury. A já si myslím, že pokud mě někdo k blues nasměroval, byli to spíše mí dávní chicagští spoluhráči než sebevýznamnější projekty, kterých jsem se účastnil později.