Anketa: Folk a elektronická hudba
V dubnovém čísle časopisu FOLK odpovídají vybrané osobnosti na otázku, jak vnímají propojování zvuku akustických nástrojů s elektronickou hudbou. Přečtěte si jejich odpovědi a přispějte do diskuse pod článkem svým pohledem.
Vnímáte propojování zvuku akustických nástrojů s elektronickou hudbou jako životaschopný trend ve vývoji folkové hudby, nebo jako slepou uličku?
Romana Plecitá (Ginevra): Hodně záleží na tom, zda si tento trend najde své posluchače. Folková hudba se vyznačuje mimo jiné tím, že si lidé mohou tyto písně sami zahrát a zazpívat. I proto by v ní zřejmě měly stále převažovat akustické nástroje. Doplnit a zpestřit jejich zvuk elektronickou hudbou však není potřeba vylučovat, zvláště když folkovou píseň posunou zase dál. Dalo by se namítnout, že folk a folková hudba byla vždy záležitostí vznikající v amatérských podmínkách jako protiklad komerčního popu a nyní propojením s elektronickou hudbou by se mohly tyto hranice posunout kamsi, kde by to nebylo folku jako takovému prospěšné. Pokud se však prvky elektronické hudby citlivě zakomponují mezi akustické nástroje, nechala bych především na posluchačích, zda se jim taková podoba folkové písničky zalíbí, či zda je nechá lhostejnými.
Vašek Müller (publicista): Ano, pronikání elektronické hudby do folku je žádoucí, právě kombinace akustických nástrojů a elektroniky bývá často velmi opojná. A jistě je to také jedna z možností, jak pomoci žánru z někdy příliš vyčerpaných a nadmíru vyšlapaných cest. Pěkné příklady už přece existují i u nás. Já pouštím zvláště nefolkovým návštěvám Sudétu Petra Linharta. A věřte, že tato krásná a chytrá deska mívá velký úspěch. Uvítal bych třeba na Zahradě nějaké to odpoledne na Zámku věnované právě písničkářům, pro něž je počítač běžný hudební nástroj.
Caine: Elektronika je dobrý sluha, ale velmi zlý pán. Zatímco třeba strunné akustické nástroje, jsou-li naladěné, ani v rukou hudebního megalomana v podstatě nenadělají mnoho škody, či jsou dokonce samy o sobě krásné, elektronika vrstvená touž rukou působí na mé ucho značně destruktivně. Ale ptáš se na propojování. Snad svůj postoj vystihnu tímhle přirovnáním: Líbí se mi kovové šperky na kůži. Ale ne kůže na robotovi! Životaschopné je myslím vše, do čeho tvůrce vkládá svůj život. Takže v rukou skutečného tvůrce může být elektronika neskutečným požehnáním.
Tomáš Hrubý (publicista): Můj názor je opatrný až odmítavý. To znamená, že jako koření jsem elektroniku schopen přijmout (i když mám radši jiné kořenky), ale pokud je výsledkem elektronická hudba, která se od jiné elektronické hudby liší jen tím, že k ní někdo přimíchal loutnu oud a vášnivý hlas snědé dívky, tak se k ní chovám jako k jiné elektronické hudbě – tedy mě v podstatě nezajímá. Věřím na hudební nástroje a ruční práci.
Filip Nebřenský (Hm…): Osobně nemám rád jakékoliv škatulkování v hudbě, protože hranice mezi žánry se časem vždy stírají. Je to myslím obecný jev v době, kdy čekáme na nějakou stylotvornou revoluci spojenou například s vynalezením nového nástroje. Pokud se konkrétním lidem daří propojovat zvuk akustických nástrojů s elektronikou a vzniká tím něco, co se mi líbí, je mi jedno, zda budeme výsledek řadit do folkové, jazzové, vážné nebo kdovíjaké jiné hudby. Takovým lidem budu v jejich snažení fandit a alespoň pro mě vytvářejí životaschopný trend.
Diskuse pod článkem je otevřena pro vaše názory a postřehy.