Pražské jaro 2017

Pražské jaro 2017 bude 12. května zahájeno skutečně velkolepě – Vídeňskými filharmoniky, kteří jsou mnohými řazeni na první příčku pomyslného žebříčku nejlepších světových orchestrů. V jejich čele stane dirigent Daniel Barenboim. Pražské jaro naváže na úspěch loňského živého open air promítání zahajovacího koncertu na Kampě. Koncert bude přenášen Českou televizí a rovněž živě promítán ve vybraných českých kinech. Přípravy této unikátní, vpravdě historické události, budou zachyceny v dokumentárním filmu, který vzniká v koprodukci České televize a Pražského jara.

Skutečnost, že Daniel Barenboim bude na zahajovacím koncertu festivalu dirigovat erbovní dílo české hudby je výsledkem několikaletého vyjednávání. Barenboim pojal přípravy zahajovacího koncertu skutečně důkladně i velkolepě: Smetanovu Mou vlast zařadil na program abonentního koncertu Staatskapelle Berlin 12. a 13. prosince 2016 v Berlíně. Jen několik dní poté dílo nastudoval s Vídeňskými filharmoniky a uvedl na koncertech ve Vídni, Paříži a Kolíně nad Rýnem (16. až 21. prosince 2016). S Vídeňskými filharmoniky Mou vlast zahraje v předvečer festivalu, tedy 11. května 2017, v Mnichově – symbolicky ve městě, které po dlouhá desetiletí bylo spjato s působením dir igenta Rafaela Kubelíka, jenž tam Smetanův cyklus s velkým úspěchem uváděl. Po zahajovacích koncertech Pražského jara dílo představí ještě v Linci a opětovně ve Vídni.

Smetanova Má vlast se tak dostává na světová pódia, kam po právu patří – jak ostatně sám Barenboim v rozhovoru zdůrazňuje. Dokumentární film zachycuje tuto jedinečnou konstelaci – Barenboimovu důkladnou práci s orchestry v Berlíně a ve Vídni, sleduje jejich evropské turné, které vyvrcholí zahájením Pražského jara.

Zajímavostí je, že si Daniel Barenboim nechal zaslat videozáznam slavné Kubelíkovy interpretace z Pražského jara 1990. Barenboimův obdiv ke Kubelíkovi se okamžitě projevil také při natáčení dokumentárního filmu, který ve spolupráci s Českou televizí festival připravuje, jenž zachycuje Barenboimovu práci na zkouškách v Berlíně a Vídni. V rozhovoru se opakovaně ke Kubelíkovi vrací, nazval jej dokonce jedním z duchovních otců, kteří stáli na začátku jeho dirigentské kariéry. Zdůraznil rovněž, že téma „vlasti“ je v dnešní době stejně aktuální jako v době Smetanově. Úzce se dotýká i jeho samotného – je obecně známo, nakolik se aktivně angažuje v otázkách mimohudebních, lidskoprávních a politických, v hledání mírového řešení palestinsko-izraelské otázky, čehož je ostatně nejzářivějším důkazem jím založený West-Eastern Divan Orchestra, v němž bok po boku hrají mladí hudebníci z Izraele
i Palestiny.

Režisérovi dokumentárního filmu Martinu Suchánkovi se podařilo nebývalé – Daniel Barenboim i Vídeňští filharmonikové dali souhlas k přítomnosti kamer už na první zkoušce. Diváci tak mohou sledovat jejich práci od prvních okamžiků, kdy dirigent představuje svou koncepci, tvaruje jednotlivé fráze, dává jim kýžený charakter a vysvětluje výstavbu díla, aby byla zřetelně formulována místa gradace a spočinutí. Nevypráví příliš dopodrobna o mimohudebním programu symfonických básní, české legendy zmiňuje jen rámcově. Jako by tím chtěl podtrhnout schopnost díla promlouvat k mezinárodnímu publiku, akcentovat výpověď díla skrze archetypy lásky, přírody či historických legend, které jsou srozumitelné a do vlastní zkušenosti převoditelné ze samotného poslechu hudby pro publikum napříč světem.

„V Berlíně jsem měl možnost natáčet zkoušky, ale až ve Vídni mělo dojít k natočení rozhovorů. Z úst jeho agentky se mi dostalo důrazného varování, že nesmím položit hloupou otázku,“ vzpomíná režisér Martin Suchánek. „Během vídeňských zkoušek se ale Maestro tvářil nepřístupně a domluva rozhovoru se neustále odkládala. Poslední šance byla mezi generálkou a koncertem. A tak jsem po poslední zkoušce, den před generálkou, stál spolu s ředitelem orchestru pod pódiem a netrpělivě čekal, až se na mě Maestro obrátí,“ popisuje Suchánek napínavé momenty natáčení. „Když se dirigent ko nečně otočil, použil jsem všechny argumenty, které jsem si dokázal vymyslet, abych ho přesvědčil. Odpověď byla nečekaná – ‚tak pojďme točit hned.‘ To jsem se zděsil. Hned u filmu nejde nic. Neměli jsme připravené kamery, mikrofony, světla. ‚Dejte nám patnáct minut,‘ žádal jsem. ‚Ne, pět,‘ byla jeho odpověď. Věděl jsem, že je to má poslední šance.“ A dnes už s úsměvem režisér Suchánek dodává: „Rozhovor se povedl, hloupou otázku jsem nepoložil.“

Pokud by se Barenboimova práce měla charakterizovat jediným slovem, pak by to zřejmě byl výraz „efektivita“. Do Vídně přivezl vlastní notový materiál, ve kterém naznačil fráze, vypracoval smyky, korigoval dynamiku, v některých místech dokonce v drobnostech upravil instrumentaci – kupříkladu na začátku Tábora nechává hrát kontrabasy o oktávu níže, což na rozdíl od Smetanovy doby umožňují dnešní pětistrunné nástroje.

Dokáže však pohotově zareagovat na inspiraci od hráčů – ve Vídeňské filharmonii působí hned několik Čechů. Když jedna rychlá fráze Z českých luhů a hájů stále neměla zvuk, který Barenboim požadoval, ve skupině prvních houslí začala živá diskuze. Po ní koncertní mistr pana dirigenta požádal, zda by nemohli upravit smyk podle doporučení Milana Šeteny, jak je to prý zvykem hrát v Česku. Pan dirigent návrh přijal a od té chvíle se pak vždy na konci zkoušky tak trochu v nadsázce pléna zeptal: „I za českou sekci vše v pořádku?“

„Ve střižně nyní film skládáme z několika desítek hodin záznamu. Rodí se podobně, jako se rodila Barenboimova interpretace Mé vlasti,“ prozrazuje režisér Martin Suchánek. „Pokud mohu předjímat, myslím, že výsledek bude nesmírně zajímavý a atraktivní nejen pro milovníky hudby. Je to vlastně prostá studie dirigentovy práce, oproštěná od příkras a vysvětlujících komentářů. Je to objevování světa, do kterého se málokomu podaří nahlédnout. Obsahuje spoustu emocí a je příběhem vzniku velkého díla.“

Natáčení dokumentárního filmu bude završeno koncerty Vídeňských filharmoniků na Pražském jaru 12. a 13. května v Praze. Premiéra se uskuteční u příležitosti mezinárodního filmového festivalu Zlatá Praha na podzim roku 2017. Hned na to bude film uveden Českou televizí. Rovněž zahraniční televizní stanice svým zájmem potvrzují, nakolik tento dokument zachycuje jedinečnou kulturní událost, která svým významem vysoce přesahuje národní hranice.