Sepolcra k Božímu hrobu

První z nich zazní ve druhé části polední Hudební siesty (v jejím první části zazní Lacrimae aneb Sedm slzí od Johna Dowlenda). Magdalena Kožená přednese sepolcro árii „Zerfliese, mein Herze, in Fluten der Zähren“ – česky „Rozplyň se, mé srdce, v toku slz“ – z díla Johanna Sebastiana Bacha.

O tom, že sepolcro může mít i méně křehkou podobu, se přesvědčíme od 16.30, kdy zazní chrámová kantáta k Božímu hrobu od Jana Dismase Zelenky nazvaná „Bronzový had“. Vznikla roku 1730, kdy byla na Velký pátek uvedena v Drážďanech. Libreto vytvořil drážďanský dvorní básník Stefano Benedetto Pallavicini podle 21. kapitoly Čtvrté knihy Mojžíšovy. Popsal biblický spor mezi Bohem, Mojžíšem a izraelským lidem. Než se dílo uzavře chvalozpěvem lidu, poukáže Mojžíš na Kristův vykupitelský kříž, jehož předobrazem je pozvednutí hada na poušti.

Další dvě sepolcra uvedeme v čase od 18.25. Tentokrát jsme je vybrali z tvorby Georga Philippa Telemanna. Bude se jednat o sepolcro kantátu "Meine Rede bleibt betrübt" – což bychom do češtiny mohli přeložit: „Moje řeč zůstává smutná“ a dialogovou kantátu mezi duší a Ježíšem nazvanou „Ježíš a duše“. Tato kantáta bude poslední letošní postní duchovní skladbou.