Premiéra Faustovské symfonie

Franz Liszt napsal svoji Faustovskou symfonii v roce 1857 na Goethovo drama, které jej poprvé zaujalo, když slyšel Berliozovu skladbu Faustovo prokletí. Na rozdíl od Berlioze rozdělil Liszt dílo do tří oddílů. V každém z nich představuje jednu postavu a jednu hlavní myšlenku.

První část nazvaná "Faust" vychází ze scény, kde se mudrc (překládající Písmo svaté) zarazí nad počátečními slovy evangelia svatého Jana. Pojem "Logos-Slovo" se mu zdá nejasný. Nakonec ho přeloží jako "Čin". Faust zjišťuje, že jen nekonečnou snahou a dobrými činy může lidská bytost směřovat k vrcholnému poznání a definitivně se rozhoduje pro věčnost. Faustovo rozhodnutí je zhudebněno mohutnými fanfárami.

Druhá část je komorním, lyrickým zpěvem o Markétce, která se sblíží s Faustem. Liszt tu vykreslil Markétku jako půvabnou dívku, ideál nezničitelného lidství, která se sama od sebe vznese ke svému vykupitelskému úkolu.

Třetí část je zpěvem ďábla Mefistofela o síle ducha, jejž věčně popírá. Celá dosavadní vznešenost postav je v této třetí větě parodována a převedena v protiklad, vyznívající stále drastičtěji. Jediné, co se objeví nedotčeno, je lyrický motiv Markétčin. K této bytosti, naplněné horoucí láskou, ďábel nemá přístup. Stále rychlejším tempem hudby Liszt naznačuje, že snad temnota pohltí vše, co zde bylo jasného a čistého, ale pak zazní mohutné akordy, převládající nad chaotickými rytmy, které se stále ztišují a motiv lásky vše převede k slavnostnímu vyvrcholení. Závěrečný mohutný chorál sboru vyzpívá Goethovo poznání: “tušení rajské blaženosti, v níž věčné ženství vítá neustále toužící duše, aby zde nalezly naplnění”.

Faustovskou symfonii pro tenor sbor a orchestr Franze Liszta přednese tenorista Jianyi Zhang, pěvecký sbor Rundfunkchor Berlin a Rozhlasový symfonický orchestr Berlín. Nastudoval a provedení bude řídit Eliahu Inbal

Koncert vážné hudby uvede tuto skladbu 20. 7. ve 20.30.