Král a uhlíř

Dvořák ji dokončil koncem roku 1871. Bedřich Smetana (tehdejší šéfdirigent Prozatimního divadla) ji prohlásil za nehratelnou. Tři roky na to (24. listopadu roku 1874) byla poprvé a s velkým úspěchem provedena její druhá verze. O třináct let později zazněla v Národním divadle verze třetí. I tuto podobu roku 1914 (tedy deset let po Dvořákově smrti) upravil tehdejší šéf Národního divadla Karel Kovařovic. A právě v této její poslední podobě ji uslyšíme a to z archivní nahrávky dirigenta Josefa Chaloupky. Je krátká, takže zazní celá během jediného večera.