175. výročí narození Bizeta

25. října roku 1838 se v Paříži narodil Georges Bizet. Již jako devítiletý začal studovat na Pařížské konzervatoři. O deset let později zvítězil v　soutěži o jednoaktovou operu a ve stejném roce (1857) získal i prestižní Římskou cenu. Úspěch jakoby se v　mládí u něj vyčerpal. Jeho další opery se nesetkaly s　přílišným obdivem publika a mnohé snad ani nebyly uvedeny. A přitom to byl právě Bizet, kdo odvrátil francouzskou operu od nudných i když vznešených témat. Hrdiny jeho oper se stali prostí lidé bez přetvářky, které pro zvýšení efektu často umístil do exotického prostředí. S　operou Lovci perel se tak podíváme do Ceylonu, Džamilé se odehrává v　Turecku a slavná a populární Carmen je zasazena do Španělska. Přestože se dnes Carmen řadí mezi nejoblíbenější opery, Bizet ji jako slavnou nepoznal. Zemřel v　osmatřiceti letech, tři měsíce po její neslavné premiéře. Kdyby žil alespoň o rok déle, zažil by její obrovský úspěch. Zatímco se Carmen se při pařížské premiéře ani obecenstvu, ani kritice nelíbila, později ji nadšeně přijalo publikum v　cizině. Celé Bizetovo dílo  je ale asi dosud známé jen zčásti. Teprve roku 1951 měla premiéru nově nalezená opera Ivan čtvrtý z　roku 1865 a  první symfonie, která se považovala mnoho let za ztracenou, byla objevena teprve ve třicátých letech minulého století.

V den 175. výročí narození Georgese Bizeta si v rámci polední Hudební siesty poslechneme dvě části z　Arlézské suity a to: “Předehru” a “Zvonkohru”, dále nás Dagmar Pecková přednese do opery Carmen, z níž zazpívá slavnou Habanéru, árii “Láska je vzpurný pták” z　prvního dějství a společně s　tenoristou Valentinem Prolatem i závěrečný duet “Tos ty! To jsem já!”. Poslední ukázkou bude Symfonie číslo  jedna C dur.