Růže Slávka Smišovského

Blahoslav Smišovský, přezdívaný též „moravský Vacek“, se narodil 8. března 1931 v Dolní Cerekvi na Českomoravské vrchovině. Pocházel z muzikantské rodiny, jeho tatínek byl bubeník, starší bratr hrál na housle, maminka zpívala a nejmladší, kterého přezdívali Blahoš, začal bubnovat již v 6 letech ve výborné Konířově kapele. Svou první skladbičku napsal v 10 letech a dostala název Šípkový květ. Blahoslav později začal hrát na housle a harmonium, v pozdějších letech také na harmoniku, trombon a baskřídlovku.

Hudbu a český jazyk studoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na vojenskou základní službu nastoupil do Jičína a po roce byl odvelen do Bzence. To však ještě netušil, jaká to bude jeho velká životní změna. Zde poznal jiný svět -  cimbálové muziky, pěvecké soubory a chrámové sbory.

Na Slovácku se poznal s celou řadu dobrých lidí, muzikantů a skladatelů. Písně Slávka Smišovského vyzařují lásku a krásu, kterou vůbec může člověk vnímat a snad není jiné písničky, v níž by se mělo zpívat o falši. Až na jednu z  prvních - Falešná frajárka, kterou se brzy proslavil, je zpívána doposud a velmi často.

O Blahoslavu Smišovském je známo, že svět chápal srdcem, skládal srdcem a jeho hudba nemohla být přijímána jinak, než srdcem, Nejsou to jen valčíky, polky nebo táhlice, ale také vánoční pastorely. V jeho sbírce Oblečte vánoce do písní či Zveme vás do země Vánoc zaznívá hluboká víra i pokora.

Za svůj život napsal Blahoslav Smišovský více než pět set skladeb. Slovácko ho přijalo za svého. Psal pro dětské sbory, písně taneční i poslechové pro dechové orchestry, taneční hudbu, pastorely a písně vánoční i chrámovou hudbu. Spolupracoval asi s třiceti textaři a básníky. Známá jsou jména František Kožík, Růžena Sypěnová, Václav Babula, Václav Renč, Stanislav Pěnčík, Vladimír Salčák, jeho žačka Anička Kašpárková, Marie Kolomazníková, Jaroslav Hájek i další.

Růžena Dobešová, moderátorka koncertu k osmdesátinám Slávka Smišovského připomněla rčení: „Hudba je úžasné umění, protože dokáže zahnat smutek. A já si myslím, že Slávek to v těch svých písních umí.”

Skladby Slávka Smišovského jsou naplněny srdečností, city ke kraji a lidu, oslovují srdce a svádí k úvahám o hodnotách v životě. Smišovský spolupracoval s množstvím dechových hudeb, přičemž zřejmě nejbližší jeho srdci zůstala Mistříňanka, která zahrála slavnému skladateli na zaplněném nádvoří ostrožského zámku k jeho osmdesátinám. Srdce jedné z nejvýznamnějších osobností české hudební scény dotlouklo v pondělí 14. listopadu 2011.  Do ostrožského kostela sv. Ondřeje se s ním přišlo rozloučit nejen množství známých a přátel, ale i posluchačů jeho písní. Velikán odešel, ale jméno Smišovského nikoliv.

Verše, uveřejněné na parte, přesně vyjadřují pocity těch, kteří zůstali  obdarováni pěkností písní Slávka Smišovského.

Leťte písničky, radost roznášejte, přeleťte les i doubravu. Potěšte děti  a  všechny dobré lidi tam,  za tichú  Moravú...