Koně moje, koně vrané

Písní o koních je spousta, jedna je hezčí než druhá. Opěvují koně vrané, sivovrané, ryzovrané i šimle, někdy jednoho, jindy pár nebo hned čtveřici koní. Pořad připravila Helena Hájková a nabízíme krátkou textovou pozvánku:

Kůň je v písních vždycky popisován kladně, protože je to zvíře nejen krásné a užitečné, ale především věrné, na které je spolehnutí. Kůň býval velkým pomocníkem a práce, kterou s ním hospodáři dělali, bylo dost. O koně se starali většinou mladí chlapci a vedle práce je ke zvířatům táhlo ještě jedno pouto. Kůň býval společníkem při návštěvách milé dívky. Kůň byl ve vesnickém prostředí především užitkovým tažným zvířetem – oral, tahal dřevo z lesa. I ve vojenských písních figuruje pěkně „kšírovaný“ kůň jako vynikající vybavení pro husara. Pro mnoho mužů odtržených od domova a svých blízkých představovala přítomnost zvířete, a to zdaleka nejen koně, na bojišti jistou útěchu.

Koně nebyly jenom na práci a do války. Měli také čestné úkoly. Spolu s chlapci jezdili pro máj na hody a také vozili krojované chlapce přes pole na hody. Kůň hraje důležitou roli také při lidovém obyčeji Jízdy králů. Nejznámější je slavnost ve Vlčnově, ale jezdí se i ve Skoronicích, v Hluku, Kunovicích, v Kyjově a na dalších místech. Koně jsou ozdobení pentlemi a stylizovanými květinami, také různými červenými šátky umístěnými na způsob praporů. Králem je vždy malý chlapec, sedí na koni, kterého vede jeho otec.

Téma uvede polka Karla Vacka s názvem Čtyři páry bílejch koní. Poslechnete si orchestr R. A  Dvorského z roku 1940. Polka Vrané koně byla natočena v roce 1968 sborem Lubomíra Pánka. Skladbu napsal František Kmoch. Kůň je můj kamarád, to zazní v polce Leoše Drastíka v podání Kobeřanky. K poslechu nabíádneme polku Čí sú to koníčky Miloslava Procházky v podání Svárovanky a polku Až budu koníčky brodit autorů Františka Maňase a Františka Sedláčka v provedení Valašky. O koních budou i další dvě skladby. Lidová píseň Šohaju, šohaju, která zazní v úpravě Slávka Smišovského v podání Frajárky a lidový valčík Co sedláci, co děláte upravený Zdeňkem Voráčem natočený jihočeskou kapelou Babouci. Velké množství je i písní o koních a vojně. Například lidový valčík Už je můj šohajek v podání Mistříňanky nebo Rekrutský verbuňk autorů Václava Maňase mladšího a Barbory Strommerové natočený Podhorankou. A přidáme ještě polku Hovoranské pole od kapely Hovorané. Napsali jej Pavel Svoboda a Ladislav Ostřížek. O koních, vojně i kamarádství jsou také polky, které vznikly na motivy lidových písní a upravil je Wiliam Béreš.

Polku Ještě se já podívám zahraje Rožmitálská venkovanka, polku Třebelická pak Krajanka Václava Hlaváčka. K poslechu nabídneme také verbuňk Pod tvrdoňskú májú od Jožulky Uhra v podání Vacenovjáků nebo při polce Lanžhotská mája autora Vladimíra Pfeffra v provedení Moravěnky. Vlčnovskou slavnost vám přiblíží Vlčnovjanka dvěma polkami. Tu první s názvem Když sem byla malučký napsali Václav Babula a Antonín Koníček. Polku Jízda králů napsal Václav Smola. Na konci pořadu si ještě můžete poslechnout lidový valčík Koně moje, koně vrané v podání Podhoranky a instrumentální polku Heřmanská od Ladislava Prudíka, kterou natočila Stříbrňanka.