Silvestrovské Folklorní okénko: Cimrmanovská akustická konstanta v lidové písni

Silvestrovské Folklorní okénko: Cimrmanovská

U poslechu posledního letošního Folklorního okénka vás v sobotu uvítá hudební redaktorka Helena Bretfeldová. Další díl nahlédnutí do historie i současnosti lidové písně na vlnách Proglasu vám nabízí téma tentokrát velmi neobvyklé: písně obsahující takzvanou akustickou konstantu

Příznivci a stoupenci neprávem opomíjeného, ba téměř zapomenutého českého génia Járy Cimrmana už vědí nebo alespoň tuší, ostatním bude vzápětí po dalších hudebních ukázkách vyslechnouti citaci z odborné přednášky profesora Miloně Čepelky Nad operetním dílem Járy Cimrmana. Sledujte prosím pravidelně se opakující – většinou citoslovečný – závěr veršů refrénu působící na první poslech dojmem jakéhosi zaklínadla – avšak, přátelé, není tomu tak! Vyčkejte slova odborníkova – a zatím si užijte lidové písně v podání chóru navozujícího stísněnou atmosféru, jak už to u balady bývá. Nezapomeňte – konec verše!  Komu se podaří zachytit alespoň deset z nich, může se zúčastnit soutěže o hudební nosiče. Přejeme příjemný a ničím nerušený poslech.

Silvestrovské Folklorní okénko na vlnách Proglasu pojednává tentokrát o četnosti takzvané akustické konstanty v lidové písni. O čem že to vlastně dnes mluvíme a co posloucháme? Nechť konečně promluví odborník na slovo – zde přímo „za slovo“ – vzatý: pan Miloň Čepelka a jeho přednáška Nad operetním dílem Járy Cimrmana, předcházející uvedení Cimrmanovy hry Hospoda na mýtince. Bez dovolení cituji z jeho stati: „Cimrmanova cesta k operetě nebyla lehká. Tak jako ve všem, co dělal, i zde chtěl Cimrman dosáhnout absolutní dokonalosti. Například Cimrmana libretistu nejvíce znepokojovala otázka rýmů. Rýmy jako: krása - jásá, nese - v lese, beru - v šeru, které nám připadají dokonalé, že, Cimrman považoval na polorýmy. Posluchač měl právo na naprostý souzvuk a ne jen na nějaké přibližné souznění. A tato úvaha dovedla Cimrmana až k teorii absolutních rýmů./.../ Cimrman hledal způsob, jak sice zachovat absolutní rým, ale neomezovat tím myšlenkovou stavbu verše. Tento způsob našel v takzvané akustické konstantě. Co to bylo? Princip spočíval v tom, že se každý verš uzavíral stejně znějící, velmi zpěvnou skupinou slabik, která v daném jazyce však nedávala žádný význam. Tyto Cimrmanovy konstanty vzbudily svého času značný ohlas - jak o tom svědčí například dnes už zlidovělá balada o kuplířce z Frýdlantu v severních Čechách, která po okolních vesnicích skupovala hezká chudá děvčata pro svůj pochybný podnik. Vy tu baladu určitě znáte, tak ocituji jen část:
Jede paní z Frýdlantu dýja dýja dá
(to je ta konstanta - dýja dýja dá)
cosi přeje paní z Frýdlantu (konstanta) dýja dýja dá
přeje si dceru dýja dýja dá
a která to má býti dýja dýja dá
má to býti Růžena dýja dýja dá
a my vám ji nedáme dýja dýja dá
a my si jí vezmeme dýja dýja dá ... ; Z dalších mistrových konstant uvedu jen ty nejznámější: Z domácích je to například ´bač bač jucharé´, která je známá dodnes na Klatovsku, nebo podřipské: ´kábrt´. Ze zahraničních snad alpské ´hojdalárydý´ či za oceán proniknuvší ´já já jupí jupí já´ nebo v dálné Indii zdomácnělý pokřik fotbalového mužstva dožadujícího se předčasného ukončení zápasu konstantou ´nehrú, nehrú´." (konec citátu)

Od dob prvního uvedení hry Hospoda na mýtince uplynulo pár desetiletí; mezitím věda poněkud pokročila a my máme dnes příležitost zamyslet se nad úlohou akustické konstanty v lidové písni. Jde – a přiznejme si to otevřeně a nahlas – o úlohu nemalou, ba přímo nezanedbatelnou. Uveďme si další ukázky krásných akustických konstant na příkladu dvojice drsných balad v podání Martina Prachaře s ženským sborem Oskoruša a Vlasty Grycové – obě smrtné, každá svým způsobem: jednou to byl umrlec z hrobu vyvolaný a vstatý (Keď sa Janko na vojnu bral), jednou sadista mučící svou milou k bolestivé smrti (Náš Janíček nic nerobí). Následovat budou dvě táhlice – jedna z Horňácka, jedna z Uherskohradišťska; každá má krásnou, zvukomalebnou, dlouhou a zdobnou akustickou konstantu složenou z několika citoslovcí; poslouchejte a zapisujte. Zazpívají vám sboreček žen z Lipova (V širém poli hruštička) a Věra Domincová (Z jednej strany potoka).

Teď nás čekají dvě ukázky písní v hybném tanečním rytmu blízkém čardáši; obě mají svůj původ, jak se říkávalo, „na uherské straně“; první ukázka obsahuje snad neznámější akustickou konstantu  z lidových písní v našich krajích obecně známých – snad každý zná verbuňk Na tú svatú Katerinu, katerinskú nedělu verbovali šohajíčka na vojnu a následující rychlou pasáž, takzvanou frišku, s akustickou konstantou podobnou zaklínadlu – čobogaj, něbogaj, čáry něbogaj  - jejíž skutečný význam nám však zůstával utajen. S tím se nespokojil výborný horňácký cimbalista a amatérský badatel magistr Petr Pavlinec, jenž výsledek svého bádání popsal v televizním pořadu Folklorika, v díle nazvaném Z Uher do Moravy přibližně takto (volně cituji): zmiňovaná friška se v Maďarsku, zemi původu popěvku Na tú svatú Katerinu, k této písni nepřipojuje – je to samostatný popěvek, jenž byl  v moravské podobě písně samozřejmě zkomolen: „čobogaj“ zní v originále „cserebogár“ (čérbogár) a znamená to česky „chroust“. Celý popěvek přeložený do češtiny zní přibližně takto: „Chroust, chroust, zlatý chroust, jednou za rok jsou Vánoce a velkomožná paní se chce vdávat.“ Konec citátu z badatelské práce magistra Pavlince. 

Na tú svatú Katerinu zazpívá mužský sbor Lúčka z Kudlovic, druhou píseň – Tam za Váhom biely dom – horňácký hudec Martin Hrbáč. Ale poslyšme důkaz, že akustická konstanta se vyskytuje netoliko v písních moravských, ale je bez obtíží dostupná i u písní bohémské – totiž české - provenience:  Jindřich Hovorka nás zavede do svých rodných Českých Budějovic v písni Budějce, Budějce (konstanta hojdydlá, hojdydlá) a soubor Dyleň na „svoje“ Karlovarsko s písničkou Chtěl jet sedlák do mlejna (konstanta bimbari-bimbam-bimbam-bója).  Nejen balady – i žertovné popěvky mají své půvabné akustické konstanty. 

Teď nás čekají méně známé, neohrané písně – dvě z Horňácka, jedna ryze valašská, tempem i typem jisté nadsázky v ní použité. Něžný dívčí hlas Jiřiny Mikloškové (Sadila sem růže) a dětský hlásek Martina Hrbáče (Vyletěla holubička) z prvních dvou ukázek vystřídá hlas pravého Valacha každým coulem - Františka Segrada, který odešel nedávno na věčnost (Naša Kača leží chorá). Budiž tento žertovný popěvek milou vzpomínkou na dobrého chlapa, který tu chybí.

Akustickou konstantu nejdeme také – zcela pochopitelně – také v ukolébavkách, a to napříč všemi českými i moravskými folklorními regiony: samozřejmě v nádherné zvukomalebné, konejšivé podobě řady citoslovcí: kdo by neznal překrásnou ukolébavku z Plzeňska Hájo, hájedlo, hajčičí, hajčičí, kterou svého času v televizním pořadu Zpívánky naučila paní Věra Příkazská celou republiku? Ta samozřejmě v našich ukázkách nemůže chybět. Přidáme dvě ukolébavky z Karlovarska a jednu z Brněnska, v nářečí blízkém hanáčtině (hajé, hajé, hajušké).

V naší rozrůstající se sbírce cimrmanovských akustických konstant nemohou pochopitelně chybět ani koledy a písně vánoční:  začneme populární koledou Pásli ovce Valaši ve dvou verzích, totiž v lašské a valašské (s další obecně známou akustickou konstantou, kterou dobře zná každé dítko, totiž hajdom, hajdom, tydli dom). Další, méně známá valašská vánoční píseň nám ukáže, že akustická konstanta nemusí mít vždy podobu citoslovce či několika citoslovcí za sebou jdoucích – může to být například zkomolená latinská modlitba - jako v písni Byla lúčka zelená (Kriste Eleison, aleluja, zdrávas Maria). Takřka stejnou „nábožnou“ podobu má také akustická konstanta vánoční písně původem z Hané – Na čem pan Bůh sedí (leluja rexem domina)

Naše badatelská práce – pátrání po akustických konstantách v lidových písních z Čech a z Moravy – tímto pořadem rozhodně nekončí;  budeme pozorně poslouchat, a kde se objeví byť jen náznak akustické konstanty, zaznamenáme a  časem opět podáme o výsledku našeho bádání zprávu. Posluchače vyzýváme ke spolupráci:  jestli jste v dnešním pořadu správně zapsali alespoň deset akustických konstant a máte zájem o cédéčko s lidovou hudbou, popřípadě o DVD se hrou Divadla Járy Cimrmana, napište nám – třeba na mailovou adresu folklor@proglas.cz, zařadíme vás do soutěže. Závěrečnou položku naší sbírky akustických konstant v lidových písních zastupuje roztomilá dětská koleda s několika různými akustickými konstantami, jak ji pro vás nazpívala straňanská zpěvácká legenda Vlasta Grycová - Maria Panna krmí děťátko.

Prozatím se s vámi loučí a krásný nadcházející rok vám přejí z hudební režie Tomáš Hlávka a od mikrofonu Helena Bretfeldová; těšíme se brzy na shledanou na stejné stanici a ve stejném čase.