Pročpohádky Marie Korandové ve Folklorním okénku

PhDr. Marie Majtánová–Korandová je absolventkou Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, obor čeština – ruština. Pracovala v Ústavu pro jazyk český někdejší ČSAV, po odchodu na Slovensko přednášela češtinu na vysokých školách v Nitře a Bratislavě. Kromě děl vědeckého a populárně naučného charakteru překládala z polštiny, lužické srbštiny a slovenštiny. Ve vlastní literární tvorbě je autorkou řady knih pro děti. Převyprávěla české a slovenské pohádky a pověsti, řada jejích titulů také čerpá ze života rostlin a živočichů. V tvorbě pro dospělé se Marie Korandová věnuje v historických románech Zahrada pod kulatou věží (1999), Plzeňské předjaří (2001), Volba profesora Klostermanna (2008) a Všerubský doktor se vrací  (2009)  především období národního obrození na Domažlicku, Plzeňsku a v Pošumaví.

Marie Korandová má k západním Čechám osobní vztah. Narodila se v Plzni a maminka pochází právě z Chodska. Drobné legendické příběhy, s citem upravené jako odpovědi na věčnou dětskou otázku Proč?, ve velké většině sama zaznamenala podle vypravování svojí babičky, narozené roku 1873 ve Stráži u Domažlic. Řadu z nich znala i její maminka ročník 1904, samozřejmě i nejstarší babiččina sestra, narozená 1865. Většina příběhů nebyla nikdy publikována, pouze některé jsou roztroušeny v chodských pohádkách Boženy Němcové, Jana Františka Hrušky, Jindřicha Šimona Baara a Jiřího Kajera.

Krátké prozaické útvary Pročpohádek jsou často vystavěny na principu tzv. falešné etymologie – tj. vysvětlování vzniku názvů zvířat a rostlin – jindy pomocí legendických mikropříběhů originálně objasňují běh světa, přírody a lidského života. V lidovém legendickém vypravování jsou vždy zvláště výrazné motivy biblické, apokryfní a dále líčení života světců. Vždy jsou však s hravostí a neobyčejnou fantazií převedeny do intimní roviny mikrosvěta prostého venkovského člověka.

Ve zpracování lidových vypravování z pera Marie Korandové s názvem Pročpohádky nechybí celý soubor legend inspirovaný vánočním a velikonočním cyklem Nového zákona: motivy narození v Betlémě, pastýři, anděl, Herodes a vraždění neviňátek, útěk do Egypta; setkání s Janem Křtitelem, kázání na hoře Olivetské, vjezd do Jeruzaléma, poslední večeře v jakési „ptačí verzi“ a dokonce Jidášův peníz, Golgota a zmrtvýchvstání.

V lidových legendách se starozákonní tématikou přímo vystupuje a jedná samotný Pán Bůh. V jiných často zázračně zasahují světci: Vít, Urban, Vojtěch, Vavřinec, Pavel, velmi často Josef s Marií, Petr a samozřejmě Kristus. Postavy svatých, jejich jednání a charakterové vlastnosti jsou výrazně polidštěny. Sv. Petr například vystupuje jako žárlivý muž, jinde je malý Ježíšek líčen jako batole po nemoci, jako „košiláček“, dítě, kterému se nechce večer spát. Marie je samozřejmě starostlivá matka, která sama pere Ježíškovy plenky.

Příběhy lidových legend ilustrují svět venkovského člověka, jeho křesťanských hodnot, vztah k práci i k přírodě. Z chodských reálií odrážejí tematiku lidového oděvu, stravy, léčitelství, rodinného života, výročního i rodinného zvykosloví a zábavy.

Uvnitř Pročpohádek ožívají drobná lidová rčení, přísloví, dětské říkanky, některé kompoziční postupy a způsoby vyprávění i jednotlivé motivy známe např. z bajek, pohádek i písní. Zvláště příhody Krista a sv. Petra při jejich putování světem odkazují až ke středověkým exemplům.

Dle scénáře Zdeňka Vejvody zpracovala Kateřina Kovaříková.